Jestli nepůjdeš k tabuli, vyskočím z okna

Z jaké pocházíš rodiny?

Taťka byl hospodský a mamča je zdravotní sestra. 

Vyrůstal jsi na Slovácku. Chodili jste do kostela?  

Vůbec. Jsem z echt ateistické rodiny. 

Jak ses dostal k víře?

Když jsem byl v deváté třídě, kamarád mě vzal k dominikánům. Vůbec jsem tehdy nic duchovního nehledal. Žil jsem hrozně. Už od osmé třídy jsem byl denně zhulený. Pěstoval jsem doma gandžu a valil jedno brko za druhým. Ani nevím, proč jsem tehda do toho kláštera šel, ale vybavuji si, že mi ti lidi tam přišli neuvěřitelně šťastní. 

Mniši v klauzuře?

Fakt. Nejdřív jsem si myslel, že ti kluci musí na něčem fičet. Oni chodili neustále rozesmátí, bylo to takové zvláštní nehrané štěstí. Úplně mě fascinovalo, co z těch chlapů vyzařovalo. Strašně jsem zatoužil být jako oni. Přijít tomu na kořen. Dojít k pramenu štěstí, které tam oni žili. 

Co následovalo? 

Začal jsem k dominikánům chodit pravidelně. Začal jsem číst Bibli. Úplně jsem do toho spadnul. 

Co tvoji rodiče?

Mysleli si, že mi hráblo. Radikálně jsem se změnil. Navíc jsem se ještě začal postit, takže jsem zhubnul asi dvacet kilo. Rodiče si mysleli, že je něco v nepořádku. Do té doby jsem hodně posiloval a nikdy jsem nešel pro ránu daleko. Byl jsem takový školní rváč. Pak jsem to všechno opustil a šel za Ježíšem.

Kam tě Ježíš vedl?

Nejdříve mě vedl do řeholního života, ale přišlo mi, že bych tam byl uzavřený světu a nemohl vydávat svědectví naplno. Pocítil jsem, že mám jít do světa, že mě Ježíš vede k učitelství. 

Jak dlouho jsi byl v klášteře?

Během studia na vysoké jsem prožil několik týdnů u trapistů v Novém Dvoře.

To je přísná řehole.

Ano. Trapisti jsou ti, co nemluví. A kromě dvou hodin, kdy pracují, se jenom modlí. Modlitba je mi blízká a přijde mi hodně důležitá. Myslím, že ti, kdo se modlí, mění svět.

Jak to myslíš? 

Svět může měnit Bůh. A lidi, kteří se modlí, jsou k němu blízko. Můžou rozpohybovat Boží všemohoucnost. Mám takovou zkušenost.

Od trapistů jsi nicméně záhy odešel.

Necítil jsem se tam dobře. 

Bylo to ticho k zbláznění?

Když přestaneš komunikovat s druhými, začne se ti měnit psychika. A když se hodně modlíš, začneš se dostávat do věcí, které ti připadají tajemné, později i lehce nebezpečné. Nevíš, kam až můžeš zajít. Doufal jsem, že v klášteře najdu někoho, kdo mi pomůže správně nasměrovat tu obrovskou duchovní sílu, ale nestalo se tak.

Což tě ale neodradilo a zkusil jsi ještě jednu řeholi.

Pak jsem žil pět let v klášteře s kapucíny, ale tam už to nebyla řehole. Oni tehdy nabízeli věřícím klukům střechu nad hlavou s tím, že jsem jim pomáhal třeba ministrovat, ale nežil jsem s bratry na cele. To už jsem dělal učitele.