Nemám hlavu na matiku!

Polská pedagožka Edyta Gruszczyk-Kolczyńska věnovala deset let výzkumnému šetření, v němž se zaměřila na studijními neúspěchy dětí v matematice objevující se již na prvním stupni základní školy. Po analýze výzkumu přišla s inovátorským konceptem výuky, který nazvala Dětská matematika (Matematyka Dziecięca).

Školní zralost

Profesorka Edyta Gruszczyk-Kolczyńska, přednášející na Akademii speciální pedagogiky ve Varšavě a na Vyšší škole pedagogické v Lodži, vycházela při koncipování své metody ze zjištění, že už na konci první třídy má každé čtvrté dítě pocit, že matematika je pro něj obtížná. Proč tak velké množství dětí pociťuje obtížnost tohoto předmětu a vidí v něm zdroj pozdějších možných studijních neúspěchů už na prahu své školní dráhy?

Podle autorky ovlivňuje úspěšnost žáka tzv. školní zralost pro matematiku, která se kromě jiného týká také jeho emocionální zralosti. Pokud dítě vstupuje do školy s nedostatečně rozvinutými předmatematickými dovednostmi, zažije pravděpodobně velice brzy studijní neúspěch, který často přerůstá v pocity typu „nemám rád matematiku“, „nemám hlavu na matematiku“ či „matematika je velmi těžká“. A to i přesto, že dítě je schopno matematické znalosti aplikovat v každodenním běžném životě.

Pojem čísla

Jak poznat u dítěte dostatečnou školní zralost k učení se matematiky? Indikátorů je několik. Dítě je vyzrálé, pokud je při počítání schopno překonat problémy spojené s obtížností řešených příkladů. Při problémech, které nastávají při řešení konkrétních příkladů, se dítě nevzdává příliš brzo, snaží se příklad vždy vyřešit. Důležitá je také manuální zručnost dítěte i jeho důkladnost a pečlivost, které jsou neméně potřebné v procesu učení se matematice.