Trochu se opozdil, zdržel ho redaktor magazínu Die Welt. Bob Kartous se mu pokoušel rozklíčovat naši volební situaci a vliv dezinformací. Jako mluvčí Českých elfů ví, o čem mluví. Jako ředitel Pražského inovačního institutu zase řeší podnikání, dětský rozvoj a vzdělávání. A právě do školství přináší inovace třeba v rámci Projektu rozvoje vzdělávání IKAP II. A přitom všem nevynechá příležitost rozšířit si obzory. Vloni například o osobní zkušenost z řeckého ostrova Chios a tamního uprchlického tábora. Mluví věcně, nebojí se otevírat nepříliš oblíbená témata. A nabízí cesty.
Kdy se člověku stane, že se celoživotně začne točit kolem vzdělávání?
Ne úplně vše, co dělám, se týká vzdělávání. Věnuju se třeba otázce dezinformací a médií. Zajímá mě společnost a fenomény, které ovlivňují současný svět.
To je jasné. Ostatně kniha No future tento váš rozptyl ukazuje.
Je to sonda do české společnosti. Snažím se ukázat, proč nejsme tak jednoduše schopni měnit vzdělávací systém, ale proč je to zároveň nutné.
Ale vše začalo na pedagogické fakultě…
Šel jsem ji studovat s tím, že když si vyberu pro mě optimální kombinaci dvou oblastí – tělovýchovy a společenských věd –, budu pragmatik. Občanku, která mě baví, a tělocvik, který mi umožní nesedět celé dny v učebně. Jenže ve třetím ročníku na vysoké škole se mi narodil syn. Musel jsem jít mimo školství, abych uživil rodinu. Což je další problém, který je třeba řešit. Zároveň jsem ale chtěl zůstat co nejblíž své kvalifikace, proto cesta vedla do společnosti SCIO. A postupně se pak začala sunout více směrem k vzdělávacímu systému jako takovému.
Jak si představit vaši náplň práce coby šéfa komunikace EDUin?
Nic víc než si přiznat, jak to se vzděláváním v Česku ve skutečnosti je. Dokud si to totiž nepřiznáme, neposuneme se dál.
Nic víc? Mně se zdá, že je to ten největší úkol, na něž jako společnost ještě ani nejsme připraveni. Dokážete nasimulovat přibližný čas, kdy budeme zralí se posunout? Kniha No future v tomto směru příliš optimisticky nevyznívá. Která generace má šanci na vzdělání, jaké si zaslouží?
Bylo by farizejské tvrdit, že to vím. Prvním signálem schopnosti české společnosti se vzpamatovat jsou volby. Budoucnost zatím skutečně nevidím moc dobře. Ale nezbývá mi než věřit, vždyť mám děti. Navíc jsem založením skeptik-optimista, tzn. obnažit na dřeň a změnit. Oživit vzdělávací systém lze dle mého jedině skrz politiku. Vzdělávání je jedním z veřejných zájmů.
Takže skutečně jediná možná změna je ta shora?
Ve chvíli, kdy je potřeba změny rychlé, pak ano. Dynamika změn, která určuje charakter dnešní společnosti a dnešních životů, je příliš rychlá. A pokud budeme čekat na to, až si potřebu změny uvědomí společnost, nikam se neposuneme. Česká společnost je totiž podle průzkumů veřejného mínění, které dělá společnost CVVM každý rok, většinově se vzdělávacím systémem spokojená. Takže nenese objednávku směrem k politikům. Proto nemůžeme čekat. Chytrými a přesnými zásahy do vzdělávacího systému, které nezpůsobí škodu a iniciují, je možné zajistit posun.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
Co je v dnešní době důležitější, než vzdělání? Moderní časopis určený všem rodičům dětí školou povinných a jejich učitelům přináší aktuální informace ze světa školství, rady, tipy a zkušenosti. Na svých stránkách vyvolává diskuzi s odborníky i s veřejností na polemická témata. V každém čísle najdete rozhovor se zajímavými lidmi, kteří mají ke školství skutečně co říci. Rodina a škola pomáhá najít správnou volbu pro vzdělání další generace.