Přišel ze zdravotních důvodů o velký plnovous, takže jsem jej poznala nejprve jenom podle hlasu. To, co se na počátku vyvíjelo jako pohodový rozhovor o krásách češtiny, se nám na konci ještě krásněji zvrtlo v diskusi o školství a učení se. Povídání s jazykovědcem Karlem Olivou vždycky stojí za to.
Na čem aktuálně děláte, pane docente?
Připravuji dvě knížky. Knížku povídání o češtině obecně a pak druhou knížku, která bude pokračováním souboru z pořadu s Janem Rosákem Slovo nad zlato. První díl měl úspěch, a tak připravujeme díl druhý. Myslím si, že nebude horší, protože stále je z čeho vybírat.
Věřím, první díl mám na nočním stolku. Je to chytrý ping-pong otázek a odpovědí. Umíme se my Češi obecně dobře ptát?
To nelze zobecnit, někdo umí, někdo neumí, někdo se ptá na hlouposti a někdo hlouposti odpovídá, třeba o meruňkových buchtách. A všichni jsme Češi.
A máme obrovský dar – češtinu. Je košatá, nádherná, ale i zrádná. V čem podle vás nyní ve veřejné debatě čeština zrazuje?
Jedna věc, která se dle mého trošku a pomalu lepší, je, že si lidé začínají uvědomovat, že mají-li významné postavení, je třeba se úměrně k tomu veřejně vyjadřovat. Jak kdo mluví doma, to nevím a je to hlavně jedno, ale ve veřejném prostoru by měla znít čeština spisovná, prestižní. Třeba bych pochválil paní Pekarovou Adamovou za to, že byť ve svém prvním interview po zvolení předsedkyní Poslanecké sněmovny použila na můj vkus příliš výraznou rtěnku, vycházela jí z takto upravených úst krásná, kultivovaná spisovná čeština. A kdo se v posledních dnech výrazně zlepšil, je pan Bartošek, bývalý předseda lidoveckého klubu. Ještě před půl rokem mluvil jako ve čtvrté cenové, ale teď se evidentně snaží, byť tam ještě zůstávají chybky. Nebo možná je to obráceně – nevidím mu do hlavy, tak možná že se naopak předtím snažil záměrně mluvit hůře.
Jakože teď teprve odkryl svou pravou, spisovnou tvář? No to by bylo příjemnější než opačná varianta, ale nemyslím si.
Ale máme přece takový příklad s Milošem Zemanem, který býval dobrý rétor a mluvil velmi dobře. Ovšem ve chvíli, kdy se rozhodl získat voliče z dolní části společenského spektra, začal mluvit jako dlaždič.
A co dál trhá ve veřejném prostoru uši?
Například pronikání stále ještě nespisovného „by jsme“ místo „bychom“. Časem to asi bude kodifikováno ve spisovném jazyce, ale zatím to nenastalo. A také nám postupně, ale stále výrazněji odumírá množné číslo středního rodu. „Opatření, které byly přijaty“ namísto „která byla přijata“. To občas unikne skoro každému, dokonce i jinak velmi kultivovanému profesoru Fialovi.
Jste ten typ odborníka na češtinu, který se dokáže krotit, anebo máte tendenci své okolí opravovat? Umím si představit vaše významné zasyčení, užije-li někdo „bysme“.
Tak to víte, že mě to nenechává úplně v klidu. Pokud někdo špatně mluví z televizní obrazovky, významně si odplivnu. Ale že bych někoho opravoval při živém veřejném projevu… no, jak kdy. Spíše opravuji psané texty, typicky třeba jídelní lístky. Když na nich objevím třeba „ragů“ s kroužkovaným „ů“, to mě opravdu v klidu nenechá. To obsluze vytknu.
A co na to obsluha?
No myslí si – a někdy to i zřetelně vyjádří –, že jsem úplný blbec. A co se do toho pletu.
Že se máte prostě najíst a jít.
A „ragů“ s kroužkem mi pak leží v žaludku.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
Co je v dnešní době důležitější, než vzdělání? Moderní časopis určený všem rodičům dětí školou povinných a jejich učitelům přináší aktuální informace ze světa školství, rady, tipy a zkušenosti. Na svých stránkách vyvolává diskuzi s odborníky i s veřejností na polemická témata. V každém čísle najdete rozhovor se zajímavými lidmi, kteří mají ke školství skutečně co říci. Rodina a škola pomáhá najít správnou volbu pro vzdělání další generace.