Partneři, ne soupeři…

Téma spolupráce rodičů a školy se čím dál častěji dostává do povědomí a zájmu veřejnosti. Kladný vztah mezi rodinou a školou není samozřejmostí. Je to složitý proces, který ovlivňuje řada podmínek. Buduje se postupně jasnými požadavky, vstřícnou komunikací a přátelskou atmosférou.

Na počátku je třeba si uvědomit, že vstup dítěte do školy je pro rodinu důležitým životním mezníkem. Škola, kde žák tráví velkou část dne, se tak po rodině stává dalším aktérem rozvoje dítěte. Prostřednictvím žáků a požadavků na ně se škola dostává až do rodin, které se ocitají pod různými tlaky, jež mohou vyvolávat neshody a komplikovat vztahy se školou. Abychom jim předešli, je důležité, aby rodiče byli bráni ze strany školy především jako partneři, nikoli soupeři ve výchově jejich dítěte. Měli by mít též možnost získávat o škole informace, měli by být aktivně zapojováni do vzdělávání a mohli se zapojit i do procesu rozhodování o škole, což dokazují i četné výzkumy. 

Můžeme konstatovat, že až na výjimky se rodiče do spolupráce sami od sebe nezapojují. Ze strany školy je proto důležité pamatovat na některé zásady, které by měli při komunikaci s rodiči uplatňovat – být trpělivý, zůstat s nimi v pravidelném kontaktu a podporovat jejich zapojení do programu školy. 


Adaptační kurz

První kontakt s rodinou a budoucím žákem by měl proběhnout již před jeho nástupem do školy. Může mít různou podobu. Vedle tradičních setkání, která si pamatuje většina z nás, jako jsou návštěvy předškoláků s plněním různých úkolů, edukativní skupinky, zápis do školy, informační setkání pro rodiče, dny otevřených dveří, besídky, tvoření či dílničky, to mohou být i netradiční formy. 

V praxi se osvědčil adaptační kurz (tzv. adapťáček), kterého se účastní nejen děti, ale i rodiče a budoucí třídní učitelka. Samozřejmostí je přítomnost i dalších členů rodiny, například mladších sourozenců, babičky, dědečka. Adapťáček probíhá obvykle na konci letních prázdnin nebo na začátku školního roku. Cílem setkání je vzájemně se poznat, odbourat určité obavy a naladit se na společnou atmosféru. Místem setkání mohou být nejen školní prostory (tělocvična, třída), ale i sportovní hřiště, park, les v blízkosti školy. Pro děti i rodiče jsou nachystány různé seznamovací hry, úkoly či soutěže, které v průběhu setkání plní. 

Při plánování kurzu je důležité zvolit vhodnou dobu a samozřejmě účastníky v dostatečném předstihu informovat. Nemusí jít jen o dny v pracovním týdnu, ale i o víkend, kdy mají rodiče více času a nejsou tak zatěžováni pracovními povinnostmi. Výstupem může být pro děti pamětní list na setkání, diplom za splněné úkoly, odměna či vlastnoruční výrobek, který si odnesou domů. Pro rodiče můžeme mít nachystaný krátký dotazník (Zpráva z domova), jehož cílem je získat informace nejen o dítěti, ale i o rodičích a jejich možné další spolupráci. 

Na adapťáček mohou navazovat v průběhu celého školního roku další společná setkání. Praxí vyzkoušeným a zároveň oblíbeným mezi dětmi a rodiči či prarodiči bylo společné vaření či pečení – jablečného závinu, perníčků či vánočního cukroví. Pečení probíhalo obvykle v dopoledních hodinách ve školní cvičné kuchyňce. Děti vyráběly pomazánky nebo připravovaly pod vedením rodičů těsto k výrobě sladkých laskomin. Rozvalovaly, vypichovaly tvary, dávaly je na plech a sledovaly průběh pečení. Po práci následovala ochutnávka. Někdy byly upečené výrobky ponechány na vánoční besídku či školní jarmark.


Třídní schůzky

Během školního roku bývají zařazovány třídní schůzky. Pokud je chceme pojmout trochu netradičně, osvědčené jsou konzultace tzv. tripartity, kterých se účastní nejen učitel a rodič, ale i žák. Setkání má svá pravidla. Nejdříve mluví dítě, pak rodič a na závěr učitel. Dítě mluví nejen o svých úspěších, ale i o tom, co mu nejde a co by chtělo zlepšit. Rodič se vyjadřuje k tomu, co dítě řeklo, a vše završí učitel, jak to vidí on sám. 

Pokud je třeba, může být součástí setkání i písemná dohoda, v níž se přítomní domluví na tom, co je třeba a do kdy zlepšit (učivo, chování). Všichni dohodu podepíší a po čase se opět sejdou a prodiskutují, zda vše bylo splněno, či ne. Na konzultacích je vhodné prezentovat žákovy úspěchy. K tomu slouží žákovské portfolium, jehož součástí mohou být různé práce (výkresy, písemné práce, projekty, prezentace aj.). Konzultace by měly být s rodiči domluveny dopředu a v čase, který jim vyhovuje. Mohou probíhat ve škole i celý týden a mohou se jich účastnit i další členové rodiny či další vyučující.


Rodičovské kavárny

Pro podporu spolupráce se osvědčily i různé exkurze, kde se rodiče účastní jako doprovod nebo jsou přímo aktéry.  Dále pak společné sportovní a kulturní akce (výlety, školní slavnosti, besedy, jarmarky) s aktivním podílem rodičů či dalších členů rodiny.

Pokud ve škole zavádíme alternativní metodu vzdělávání, jako je třeba genetická metoda čtení, Hejného matematika, Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování či formativní hodnocení, je vhodné pro rodiče uspořádat vzdělávací akci, kde jim vše vysvětlíme a umožníme zažít na vlastní kůži. Včasnou informovaností tak můžeme předejít případným nedorozuměním a předsudkům ze strany rodičů – a naopak vzbudit jejich zájem o tuto metodu.

K podpoření spolupráce slouží i různé písemné formy. Vedle tradičních modelů, jako jsou vzkazy v notýsku, v žákovské knížce, na lístečku, letáčky, brožury, školní časopis nebo nástěnka pro rodiče, se stále více začínají uplatňovat elektronická média – elektronická žákovská knížka, e-mail, SMS zprávy, webové stránky školy, třídy či školní informační systémy (např. Bakaláři, Edookit, Etřídnice, Edupage, Škola OnLine). V poslední době, zejména vlivem distanční výuky, je to i rozmach komunikace přes sociální sítě a webové platformy (WhatsApp, Skype, Facebook, Google Classroom, MS Teams, Zoom).

Placená zóna

Radmila Dačevová