Parta hic ze smeťáku

Hned podle titulu jde o atraktivní lokaci pro příběh jakéhokoli druhu. Takže proč ne pohádka, respektive pohádky. Ovšem na skládce nebo smetišti hostovaly před Barošem dávno i jiní kulturní činitelé, a úspěšně: ve fotografii třebas Alois Nožička, v animovaném večerníčku Krysáci pak dvojka Cyril Podolský a Milan Šebesta. 

Ostatně na krysy a krysáky dojde i tentokrát. V Barošově novele jsou jasně ti záporní: vychytralí a krvelační. Ačkoli mluví v (trochu neumělém) vázaném verši. Než se ale objeví na scéně, respektive hluboko pod scénou, v labyrintu, který se rozbíhá do všech stran pod titulní skládkou, stane se fůra věcí.

Odvržení a zavržení

Předně se objeví půvabná panenka Bibi. V jistém souboji pokojových hraček přijde, chudák, o levou nohu, takže letí ve škatuli od pizzy obratem do popelnice, a pak šupem na skládku. Tady potkává další „outcasts“, odvržené a zavržené, opovrhované a vyloučené. 

Je to parádně typizovaná sestava: plastový kovboj, kovový robot a plyšový medvěd naditý slámou. Každý reprezentuje jednu sociální roli: medvěd je rodinný typ, trochu úzkostný, trochu žravý; kovboj je frajer s šátkem a lasem, ovšem poněkud lyrický – je totiž gay; podobně jako robot značky RUR 258, rozumový, analytický typ, chodící encyklopedie na baterky. 

Postupně se přidávají ještě další, jako „strašný klaun“ nebo rorýs, jehož příběh nápadně připomíná mýtus o Ikarovi. Ono totiž u Baroše skoro všecko připomíná něco jiného: kovboj je jako vystřižený z filmové Zkrocené hory, robot odkazuje k bratrům Čapkům, popletený medvěd pak k medvídkovi Pú. A Strašný Klaun a Bibi? Třebas Stephen King nebo fikční světy panenky Barbie. Prostě postmoderně vyladěný mix.