Co štve české učitele

Podřízení koroně. Zbytečné karantény, které situaci jen prodlužují. Nesmyslné testování. Administrativa, která ubírá síly k rozvoji školy. 

Martina Thumsová, ZŠ Mendelova, Praha

Nárůst administrativy, někdy dvojí vyplňování toho stejného, předimenzovanost  učiva v jednotlivých předmětech, které se mají děti naučit a zvládnout. 

Radmila Dačevová, ZŠ Tišnov 

Nejvíc mě teď štvou karantény. A nekoordinované pokusy o reformu, které jsou často nedomyšlené a svědčí spíš o neznalosti či o snaze se politicky vymezit než o snaze porozumět školství. 

Jitka Neradová, Gymnázium T. Manna, Praha

Chybí klid na vlastní pedagogickou práci. Ano, jsme sice stále ve třídě, ale než se dostaneme k vlastní práci, řešíme testování, prohrabujeme se v mailech od rodičů, kde nás informují o pozitivních výsledcích svých dětí, případně karanténě dítěte, protože jsou rodiče pozitivní, podle toho zapínáme ve třídě notebooky, kvůli vysílání pro děti, co jsou doma, a do toho hektické období pololetí, které je náročné i v bezcovidové době. I na děti měla distanční výuka negativní dopad, ve třídě zase navazujeme sociální vazby, upevňujeme zpřetrhané návyky chování. Klidu nepřidají ani nervóznější rodiče, kteří mají vlastních problémů nad hlavu, a učiteli, ty přidej na asertivitě… 

Zdeněk Dolanský, ZŠ Praha-Koloděje

Štve mě, že i přes to, jak vyspělá jsme země, většina dětí ve škole nedostane ani třetinu toho, co by mohla. Štve mě každý den, který děti ve škole stráví zbytečně. Každý den, který vydrží, přežijí (s menší i větší újmou), promrhají. Štve mě bezobsažnost mnohé výuky, štvou mě lidé bez psychologického posudku v roli učitelů. Štve mě každé dítě, které do první třídy nastoupí s nadšením a po měsíci už chodit nechce. Štve mě představa stále většího množství středoškoláků, kteří vůbec nechápou, proč by měli do školy chodit, když vše potřebné pro život se učí mimo ni. 

Gabriela Juránková, ZŠ Hello, Ostrava-Poruba