Pravopis v pedagogickém sboru
Není tomu tak dávno, co se mi svěřil jeden rozladěný tatínek, že mu pořád píše třídní učitelka jeho dcery. Předmětem jeho rozladění ale nebyly časté maily, nýbrž fakt, že každý mail byl plný pravopisných chyb. Paradoxní navíc bylo, že si dotyčná stěžovala, jak studentka tápe v gramatice. A žádala rodiče, aby se dceři v tomto směru věnovali.
Pokud by šlo o ojedinělý případ, lze kantorce doporučit, ať si své oficiální zprávy, které píše rodičům a dětem, nechává zkontrolovat někým znalým. Jenže ono nejde o ojedinělý případ.
Chyb jak máku má v textu kdejaký kantor. A pokud není češtinář, je ochoten se hádat, že to je věc nepodstatná. Důležitá je přece myšlenka!
Červená propiska
Když dětem při dějepisné písemce sdělím, že budu hodnotit i pravopis, půlku třídy paralyzuji. Prý nezvládnou myslet na dějepis i na pravopis zároveň. Můj argument, že by správná čeština měla být samozřejmostí, se většinou nesetkává s kladným ohlasem. Ale trénujeme to. Po několika letech to u některých tříd jde. Minimálně bez protestů. Učí se to.
Ale dospělé lidi už to učit nebudu, byť mi při čtení některých oficiálních mailů vyskakuje červená propiska z penálu. Interpunkci vynechává většina pisatelů, shoda podmětu s přísudkem také moc nefrčí, velká písmena už ani nehodnotím, tvrdé a měkké i mi ale často trhá oči. A moc se mi nechce věřit, že jde o překlep. Vždyť to samo křičí, že je to chyba.
Nu, řekněte, co ve vás vyvolává třeba taková věta: „Slíbyl jsem vám shlédnout filmi z tématem války…“ Vždyť je to do očí bijící. Snad i korektor to musí opravit. Autor je vysokoškolsky vzdělaný člověk. Chce, aby jeho děti měly co největší přehled v dějinách. Často na dané téma komunikuje. Dobrá, je to otec. Není to pedagog.
Když si ale píši s některými kolegy, nevidím v tom podstatný rozdíl. A znovu opakuji, nekritizuji ojedinělý překlep. Nekritizuji vlastně ani ty pravopisné chyby. Spíš se zamýšlím nad tímto jevem, v poslední době tolik rozšířeným.
Generace Oprásků
Mladí kolegové mi často oponují, že pravopis je přežitá věc. Na co ho znát? Něco opraví word sám. A přece nejdůležitější – vracíme se obloukem k jádru pudla – je myšlenka. A tak vesele píší na tabuli plno důležitých myšlenek. Často jsou to ale „mišlenky“.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
Co je v dnešní době důležitější, než vzdělání? Moderní časopis určený všem rodičům dětí školou povinných a jejich učitelům přináší aktuální informace ze světa školství, rady, tipy a zkušenosti. Na svých stránkách vyvolává diskuzi s odborníky i s veřejností na polemická témata. V každém čísle najdete rozhovor se zajímavými lidmi, kteří mají ke školství skutečně co říci. Rodina a škola pomáhá najít správnou volbu pro vzdělání další generace.