Vražda učitele

Student pražského učiliště zabil mačetou svého učitele. Motivem byl pravděpodobně žákův neúspěch při zkoušení. V médiích se diskutovalo o dalších důvodech, jež dohnaly údajně jinak bezproblémového žáka k hrůznému činu. Mezi nimi se nejčastěji objevovaly: příliš přísný učitel, zastaralá klasifikace („známky jsou zlo“), absence školních psychologů, ministr školství přidal „sociální sítě, počítačové hry i koronavirus“. Jak to vidíte vy?

Žák, který zabije učitele, nemůže být bezproblémový, nanejvýš se to o něm neví. Chyba mohla být v nedostatečném zájmu o žáky jako osobnosti, v přehlížení jejich potřeb a pocitů. Známky nejsou zase takové zlo, aby se kvůli nim vraždilo, stejně jako ostatní jmenované vlivy. Vraždí se ze zoufalství, a to nikdy neplyne z jedné příčiny.  

Jan Jícha, Naše škola, Liteň

                

Hlavní problém vidím v tom, že v 75 letech učitelé ještě učí. Jsou jiné způsoby, jak mohou svoji moudrost předávat dál. Je-li pravda, že byl žák hodinu zkoušen před třídou a nedošlo ke zlepšení známky, považuji toto za pedagogické selhání učitele. Vraždu tímto názorem neobhajuji. 

Martina Thumsová, ZŠ Mendelova, Praha



Nic z toho není ani vysvětlením, natožpak ospravedlněním vraždy. Ani kdyby byl učitel záměrně zlý a nekompetentní, není to ospravedlnění vraždy. Navíc, podle mých informací, si tohoto pedagoga studenti vážili. U výčtu toho, co mohlo za chováním vraha stát, mi chybí výchova a vliv rodiny. To je totiž vždy stěžejní. Rodina nastavuje normy chování. Obvykle dobře nebo alespoň uspokojivě, protože obvykle děti pětku neřeší vraždou pedagoga. Nejspíš jim doma vysvětlili, že se to nedělá. Jak to, že si doma nevšimli změny chování svého syna? On se přece na vraždu připravoval, nebyla to vražda v afektu. Došlo k ní až den po údajném incidentu. To se s klukem večer nikdo nebavil? A opravdu směšné mi přijde hovořit o „bezproblémovém žákovi“. Bezproblémový žák na jeden neúspěch nezareaguje takto. To udělá žák, který má problémy. Obvykle dlouhodobé a vůbec nesouvisející se školou, ve škole se ani nemusí projevit. Ta se pak stane jen místem, kde se ten problém ventiluje. Samozřejmě můžeme hledat miliony věcí, které nějakým způsobem toho hocha ovlivnily. Ale rozhodl se sám, svobodně a ze své vůle. Bezpočet jeho vrstevníků se někdy ocitlo v podobné či identické situaci, kdy dostal špatnou známku a nechtěl ji. Ale pouze tenhle hoch to řešil vraždou. Takže chyba asi nebude v systému, ale v něm. Vraždu nelze obhajovat hraním počítačových her, špatnou známkou, náročností pedagoga, aktuální teplotou ovzduší, výpadkem wifiny nebo roční dobou. Ani absencí školních psychologů, kteří na školách opravdu chybějí. Jejich nedostatek ovšem nelze řešit tím, že jejich práci budou dělat už tak přetížení metodici prevence, jak nedávno kdosi „kompetentní“ navrhl. 

Veronika Válková, Gymnázium Na Pražačce, Praha 

Placená zóna

Jan Nejedlý