Lupiči vzpomínek

Tomáš Končinský (1978) se zapsal do povědomí zdejšího čtenářstva před šesti lety parádní knížkou Překlep a Škraloup. Realizovanou v trojici s Barborou Klárovou (slovo) a Danielem Špačkem (ilustrace), a oceněnou v sedmnáctém roce Magnesií Literou za knihu pro děti a mládež.

Před pár týdny pak dva z těch tří jmenovaných (Končinský se Špačkem) poslali na knihkupecké pulty další kus. Jmenuje se Do Nepaměti (vydal Albatros) a obálku zdobí výrazně, skoro chemicky vybarvená a geometricky soustružená vesmírná loď, z níž koukají do světa vyjukaná holka a mohutně zarostlý chlap. Ta první (Jasmína) je hlavní hrdinkou textu, ten druhý (Vincenc Virvál) pak základním hybatelem děje. A co se v tom příběhu, určeném dětem od šesti let, vlastně děje? O co tady jde?


Kafka a prskavka

Hlavní linka je srozumitelná: Jasmína má mladšího bratrance Jáchyma a tomu jednoho dne, zrovna když mu jsou dva roky, šlohne někdo vzpomínku. Tím někým je právě Virvál, kšeftař z kraje Nepaměti, ze světa, kam se skládá všecko to, co zmizí jednoho dne z paměti. Jasmína je z toho patřičně rozladěna a jde obratem do akce. Je po právu přesvědčená, že vzpomínky se krást nemají – jakkoli jsou skvěle obchodovatelné, zejména když se zjistí, že nejde o ledasjakou vzpomínku, ale rovnou o jungiánskou pravzpomínku, vzpomínku archetypální, mytickou, základní, od níž se odvíjí nejspíš všecko další a ostatní.

Placená zóna