Na školní demonstraci

Řečníci a jejich publikum. Nejčastěji ve větších městech, na náměstích a v ulicích. Vášně zachycené kameramany a fotografy. Silná gesta, škleby a úsměvy. Ptali jste se někdy vlastních dětí, jak tuto pravidelnou součást mediální potravy vnímají? A chtěly by ji zažít na vlastní kůži?   

33 let od sametu

Mimochodem, máme tady třiatřicáté výročí sametové revoluce, které je pro mnoho lidí výzvou pro vzpomínání na dny, kdy pukaly ledy. Ano, zase toho budou plná média. Konfrontace ideálů 17. listopadu 1989 s pozdější realitou a žhavou současností bude mixována s kýčovitou nostalgií i nakažlivým zmarem. Ostatně jako každý rok v tuto dobu. Nenechme se tím vláčet více, než je společensky nutné a psychicky únosné. 

Ve vztahu k dětem, pro které je zmíněné výročí pouhou historií, zapomeňte na přenos emocionálních zážitků z promrzlých náměstí konce osmdesátých let. Platí to pro rodiče stejně jako pro učitele. 

Ve škole se ovšem nabízí možnost, jak téma přetavit pro přípravu na občanskou budoucnost. Starším žákům a mladším studentům se za tři až pět let mohou hodit dovednosti, které si už nyní coby nedospělí jedinci vyzkoušejí v rámci neobvyklé školní hry. Nácvik demonstrace se vejde do vzdělávacího rámce výchovy k angažovanému občanství. A nemusí to být jen samoúčelná činnost, lze ji zakomponovat do projektových dnů nebo do programu školní akademie.