Dvouhrbá holubice míru

Věnování v knihách bývají různá. Spisovatel Martin Vopěnka jej v životopisu Václava Havla pro mládež pojal takto: „Věnuji tuto knihu všem zbabělým a podlým krysám, které přisluhovaly komunistickému režimu. Takže i vám, paní ruštinářko Baťková – udělala jste naše mládí horším.“ 

Pichlavý Havel

Podobně štiplavý je autor i v pasážích o životních peripetiích budoucího prezidenta, které střídá s historickým exkurzem. „Ten trochu obtloustlý, vzorně oblečený mazánek jde do školy pešky po polní cestě? No podívejte se na ty jeho lesklé botičky. Schválně ho pozveme k nám na dvůr a on tam šlápne do hoven. Pražánku, mazánku.“ Těmito slovy glosuje autor chvíle, kdy se Havlova rodina za protektorátu uchýlila na venkov. 

Dále se životopis nevyhýbá ani vztahu s manželkou Olgou („Romantickou láskou k sobě nehořeli.“), životnímu stylu („Havel nežil zdravým životem. Byl silný kuřák, nesportoval.“) či pochybám („Byl Havel ve svém životě úspěšný? Jeho stále scvrklejší tvář v posledním roce života vypovídala spíše o nedokončené misi. Svět se nestal lepším místem.“).