Co když to Ježíšek nevybral správně?

Je leden, což rozhodně není měsíc knihy, spíš rovnou naopak, takže tipy na to, co kde komu brožovaného či vázaného koupit, můžou vypadat trochu nepřípadně. Ale jenom vypadat. Co když to Ježíšek o Vánocích nevybral správně a pod stromeček snesl úplně jinou knihu, než o kterou si malý anebo větší čtenář napsal? Anebo to popletl úplně a místo knížky nadělil třeba „bednu pro masožravce“ nebo „bednu plnou sladkostí“ – jakkoli s tím nejlepším možným páčidlem?

Kde začít jinde než u Davida Walliamse, největší hvězdy globálního knižního provozu pro děti a mládež poslední dekády. Předloni mu bylo padesát a zhruba padesát je taky jazyků, do nichž jsou ty desítky a desítky jeho knížek přeloženy. V češtině jich má díky nakladatelství Argo a překladatelce Veronice Volhejnové minimálně dvacet. A není to žádné chemicky rychlené psaní, Walliams umí. A možná i víc než Roald Dahl, s nímž ho porůznu srovnávají.


Pochopení pro běsy

David Walliams píše na hraně vizuální poezie: v jeho knížkách poletují citoslovce přes celé stránky, a možná ještě dál. Umí to s komikou na všech úrovních. Je funkčně expresivní, hlavně pokud jde o sprosťárny a nechuťárny jako holuby z nosu nebo prdění. Je příběhový, respektive dějově příběhový, respektive dynamicky dějově příběhový. 

A hlavně: vždycky je v jeho psaní něco víc – pochopení. Pro hendikep, ať na těle, nebo na duchu; pro stáří, kterému zbývá už jenom smrt; pro neúplnou rodinu a všecky ty děsy a běsy, které se propisují přes ten rozvrat do dětských jednotek; pro fatálně pochroumanou planetu i hmotnou bídu a nouzi; pro revoltu proti samolibým a ničemným (pseudo)autoritám, ať se berou kdykoli kdekoli odkudkoli; pro čirou radost z dobrodružství a ze hry, z objevování tajemných meandrů velkého světa. Takže po jakých značkách aktuálně jít? Třeba Bestie z Buckinghamského paláce, Nejhorší rodiče na světě, Operace Banány nebo Babička drsňačka znovu v akci.

Placená zóna