Bimba: talent pochroumaný dobou

Nejpozději od parádní retrospektivy, co měl Bimba v pražském Obecním domě v roce 2009, tedy devatenáct let po své smrti. Respektive od vydání alba Zuzanka a její svět v roce 2018. Tenhle komiksový seriál z let 1947 a 1948, z „časů dvouletky“, realizoval Bimba ve dvojce se scenáristou Jaroslavem Přibíkem. A scenáristicky je to banalita non plus ultra: takový americký sen o tom, jak pohledná, byť poněkud natvrdlá kadeřnice k solidně zajištěnému úředníkovi přišla. 

Ale o scénáře šlo u Bimby vždycky až v druhém plánu. Konečný byl prvořadě kreslíř – a prvořadý. Tak na výši, že před ním fatálně smeknul i Kája Saudek. A jeho výtvarné umění zvládalo jakýkoli výraz: od pohádkové, lehce infantilní stylizace přes dobrodružný drajv po ur-verze amerických pin-ups. Takže nejenom všetečnost, ale i předjímavost. Potvrzuje to právě vydaná monografie Bimba – Velká kniha komiksů, jež vznikla pod vedením editora Jana Hosnedla.

Čaroděj Špstkrfrk

Ta kniha ovšem bůhvíjak velká není. Má kolem sto padesáti stránek. Velká byla ale jistě práce za ní: veškeré to dohledávání a pak digitální rekonstrukce starých komiksových otisků. Navíc je jasné, že komiksu Bimba nikdy dvakrát nedal, bral tohle médium jako práci bokem. 

V knize je osm kapitol: začíná se kresleným humorem a končí pohádkou, přesněji Pohádkou. Má dvě stě dvě pokračování a Bimba ji na přelomu 50. a 60. let realizoval pro svoji dceru, dlouhodobě deponovanou v nemocnici s haprujícím srdcem – nakonec patřila k prvním úspěšně operovaným v tehdejším Československu. Bimba jí tu pohádku psal „na tělo“: zábavně i motivačně.