Při výuce angličtiny je určitě důležité, aby žáci věděli, jak se dané slovíčko píše. Pro verbální komunikaci je však nezbytné, aby děti věděly, jak se co vyslovuje. Na mnoha základních školách se však výslovnost zařazuje na druhou kolej.

Prvotní problém tkví v některých učitelích, kteří jisté výrazy či fráze vyslovují nepřesně, nebo dokonce chybně – o přízvuku nebo intonaci nemluvě. Žáci si pak osvojují špatnou výslovnost, která se v pozdějším věku obtížně odbourává. Další problém spočívá v zápisu výslovnosti. 


Způsoby zápisu

Výslovnost je nejčastěji zapisována českými písmeny. Například u slova škola (school) vypadá zápis výslovnosti takto: /skůl/. Další variantou jsou fonetické znaky. Angličtina má své specifické fonetické znaky, které musí žáci ovšem znát, jinak je to naprosto k ničemu. Správný fonetický zápis slova škola: /skuːl/.

Někteří učitelé však výslovnost nezapisují a neučí. Věří, že alfou i omegou je psaná forma jazyka a že žáci se výslovnost tak nějak doučí sami. Někteří ano, to nelze popírat. Pak je tady ale skupina dětí, která nemá jak a kde se výslovnost naučit nebo se ji naučí špatně. Rovněž existují pedagogové, kteří nechávají zápis výslovnosti na dětech. Ve slovníčcích pak najdete různé mixy písmen a znaků, kterým většinou nikdo nerozumí. 


Placená zóna

Kristýna Havlíčková