Uvědomují si klienti svá práva?

Přemýšlel jsem o tom, když práva pacientů visí v každé ordinaci, jestli i klienti psychologů vědí, že nějaká mají. Já osobně jsem se setkal dvakrát s chováním psychologa vůči klientovi, které bych označil za neprofesionální(hostilní, chcete-li). Podruhé to bylo, když jsem viděl"zprávu o psychologickém vyšetření", kterou si musela na Den matek číst moje máma, která celý život pracovala s dětmi, sama tři vychovala a teď se stará ovnoučata. Když se před časem vzpamatovávala z profesního psychologického vyšetření, které se svými kolegyněmi vychovatelkami absolvovala, nevěnoval jsem tomu moc pozornosti a byl jsem rád, že už to setkání s"chladnoupsycholožkou, k jaké by normálně nikdy nešla"(v tom si notovali i ostatní zúčastnění), má za sebou. Teď jsem nevěřícně četl zprávu, která byla tak zraňující a která se tak lišila od reality."Dominantní...používástudenou striktnost a negativní hostilní projevy. Ke svému okolí přistupuje často necitelně, tvrdě a represivně... vyvolává nedůvěru, strach a pocity viny...impulzivita...není ochotná...odmítá...neobratná...scházínáhled...menší soběstačnost..."Celkem třináct holých úderných vět ve dvou odstavcích a závěr. Bez jakéhokoli náznaku naděje nebo používané metody, která spočívala zřejmě v rozhovoru typu"Co vás napadne při slověrůže?"Žádný pohovor, vysvětlení, zájem o to, jak daného člověka vidí jeho blízcí nebo děti, se kterými pracuje. Z podobného posudku se vzpamatovávali i jiní"obvinění". Jediný případný přínos zpráva snad měla vtom, že si máma, jako vřelý nepsycholog, našla v psychologickém slovníku pojem"hostilní". Zjistil jsem, že většině laiků je tento pojem cizí (není ani ve slovníku mého Word 2000). Jinak marně přemýšlím, kam se poděloparadigma"neškodit","pozitivní diagnóza"apod., které se učí na školách. Na základě svého psychologického vzdělání jsem přesvědčen, že na takovou zprávu útočící na sebeobraz člověka se už nezapomíná. Aletaké vím, že existují i horší srážky s psychologem. V poslední době mám pocit, že pro lidi už není takový problém zajít v případě potřeby za psychiatrem, přece jenom je to lékař. Oproti tomu mezi laiky přetrvává stereotypvšemocného a vševědoucího psychologa s rentgenovýma očima. V televizních novinách"psychologové"každou chvíli něco říkají a něco si myslí. Tak bych měl klidnější spaní, kdybych věděl, že klienti si jsou vědomi svýchpráv, alespoň na slušné chování, a že i oni můžou něco říkat a něco si myslet.