STŘÍDAVÁ PÉČE: PROSÍM, JÁ JSEM ZAPOMNĚL ÚKOL U TÁTY

Po několika kuriózních rozsudcích, v nichž se soudce nepozastavil nad tím, že žák by měl co tři týdny měnit školu, případně od jednoho z rodičů do školy denně pár hodin dojíždět, se dnes už zpravidla daří dodržet zásadu, že rodiče mají bydlet tak blízko, aby jejich potomek ve střídavé péči nejen chodil do téže školy, ale po vyučování mohl navštěvovat i zájmové kroužky a měl kolem sebe stejnou partu kamarádů. Přesto můžeme narazit na určité specifické problémy dané střídáním domácností, režimů a výchovných stylů.

Kde máš kaštany na výtvarku?

I když se někteří tatínkové snaží dokázat, že pro ně není problém střídavě pečovat o kojence, psychologové dosti důrazně doporučují, aby dítě minimálně do tří let zůstalo v péči jednoho z rodičů, optimálně matky. „Předškolní dítě potřebuje k pocitu domova i jedno pevné místo, takový svůj pelíšek,“ říká dětská poradenská psycholožka Ivana Halíková. Bydlet chvíli tam a chvíli onde rozhodně není totéž jako jezdit o víkendu s rodiči na chatu, byť to na první pohled vypadá, že jde také o jistou adaptaci na „druhý domov“. Sama by doporučovala střídavou péči spíše starším a dospívajícím dětem, které jsou fyzicky i psychicky schopné zvládnout cestu přes celé město do školy, na různé kroužky nebo dojet za kamarády. „Ve většině případů se děti ve střídavé péči cestování nevyhnou, protože máma s tátou obvykle nebydlí za rohem,“ dodává.

Máme-li ve třídě na prvním stupni školáka ve střídavé péči, měli bychom počítat se scénářem typu: „Jé, kaštany na výtvarku - já je zapomněl u mámy!“ Pokud si žáci odnášejí v notýsku informaci, že příští úterý se koná exkurze či výlet (pití a pláštěnku s sebou), může se přihodit, že ji zrovna podepíše ten z rodičů, u něhož potomek příští úterý už nebude, a při předávání dítěte se v hromadách oblečení, učebnic, tenisových raket a zobcových fléten na takovou drobnost zapomene. Pedagog samozřejmě v pondělí ve třídě znovu připomene, kdy a kde je sraz a co s sebou, ale kam s takovými detaily na roztěkaného třeťáka… Zkrátka všechny nestandardní akce a požadavky mají větší potenciál drobných komplikací, než když na malého školáka pravidelně dohlížejí rodiče v tomtéž prostředí. (Jistě lze namítnout, že s podobnými problémy se učitelé setkávají u určitého procenta rodičů tak jako tak a že střídavá péče je spíše takovou menší podmnožinou dávno známého.)