„Paní učitelko, to není fér!“ ozývalo se ten týden až podezřele často ze strany žáků. Co se děje? Že by nějaký kolega ohodnotil nespravedlivě některého z žáků? Ne, omyl. To jen deváťáci v rámci svého projektu zkoušejí na vlastní kůži záludnosti předvolebního boje, když usilují o to, aby uspěli ve volbách do školního parlamentu. Celý týden jsme se s žáky devátých tříd totiž věnovali tématu voleb.

V pondělí jsme se vypravili na libereckou radnici. Přišel si s námi popovídat i pan primátor Tibor Batthyány, takže žáci měli možnost zeptat se na vše, co je zajímalo. V úterý jsme si připomněli něco z teorie

voleb. A pak už byl deváťákům prozrazen cíl projektu. Čekalo je rozdělení do skupin-politických stran. Šest lídrů si vybralo volební tým, společně vymysleli název strany, logo, volební program i slogan. Následoval návrh billboardu a také předvolební diskuse lídrů.

Pí ár propagace

Ve čtvrtek přijela povykládat PR manažerka, jak se dělá propagace. Společně s ní pak všechny strany konzultovaly své návrhy billboardů - uspořádání objektů, použití barev, celkové vyznění atd. Opravdová „makačka“ naše volební strany ale teprve čekala.

Musely totiž vybrat a také získat na svou stranu další vhodné tváře na kandidátku (zástupce jednotlivých tříd). V této fázi už začal skutečný předvolební boj. Deváťáci zapomněli na všechno kolem a už se skutečně vžili do svých rolí. Slibovali nesplnitelné, snažili se zalíbit, stali se z nich populisté a někdy téměř demagogové. Jak zpětně přiznali, překvapilo je, jak je těžké komunikovat s mladšími žáky a přesvědčovat je. Zjistili totiž, že musí bojovat s jejich nezájmem a namotivovat je, aby začali opravdu poslouchat. Někteří tak pochopili, jak nelehkou úlohu má učitel, který stojí před znuděnou třídou. Došli tedy k závěru, že pokud chtějí mladší žáky zaujmout, musí přizpůsobit komunikaci jejich věku.



Volební čokoláda

V tomto momentě si asi deváťáci mysleli, že to nejtěžší už mají za sebou, jenže je čekal další nelehký úkol. Vymyslet a připravit předvolební kampaň. První kontakt s potenciálními voliči již měli za sebou, takže zjistili, na co většina žáků pozitivně reaguje a co má u nich úspěch. Proto se součástí kampaně stalo občerstvení v podobě džusů, bonbonů, čokolády, dokonce i chlebíčků. Dále se deváťáci v kampani zaměřili na různé aktivity, které měly mladší spolužáky nalákat, aby je pak mohli nenápadně získat na svou stranu (např. střílení na branku, šipky nebo luštění křížovky).

Po dobu trvání kampaně to ve škole vřelo. Z chodeb i tříd se ozývaly pokřiky Volte SPD!, Já volím VSS! nebo ASIO je nejlepší! Žáci nižších ročníků mávali transparenty s názvem své zvolené strany, kandidáti lákali voliče ke stánkům, od některých zněla i hudba. Atmosféra byla fantastická a my učitelé jsme se zájmem sledovali, jak to vypadá, když se žáci opravdu ponoří do práce a když je to baví.

Pak už zbývalo jen přichystat volební místnost, která mimochodem vypadala opravdu realisticky, a volby mohly začít. Jsem přesvědčená, že všichni žáci už budou jako ryby ve vodě, až v osmnácti letech poprvé přijdou k opravdovým volbám.

Deváťáci při průběžných reflexích zmiňovali zajímavé postřehy a evidentně se toho hodně naučili, včetně toho, že ne vždy bojuje jejich konkurent fér a oni se mu musí postavit. Na druhé straně také zjistili, že v životě budou muset umět dělat kompromisy, jinak se s dalšími lidmi na ničem nedomluví.

Jana Horinková, Autorka učí na ZŠ T. G. Masaryka v Hrádku nad Nisou.