V momentě, kdy kolážista přilepil krásné dámě namísto hlavy fontánu, místo rukou chapadla chobotnice a místo nohou příbory, zrodilo se moderní umění. A také velké nedorozumění mezi umělcem a divákem, které se snaží uvést na pravou míru celé generace teoretiků i pedagogů.

Mezi ty, kdo se pokusili překlenout tuto zdánlivě nepřekonatelnou propast, se zařadila i Petra Jašurková, autorka publikace Nápadník do hodin výtvarné výchovy, určené pro základní, střední a umělecké školy. Jde o nápaditou metodickou pomůcku pro učitele výtvarné výchovy, zaměřenou na porozumění modernímu umění od impresionismu přes abstrakci až po postmodernu.

Autorka vyšla z typické reakce nepoučeného konzumenta moderního umění - „to bych namaloval taky“ či „takovou mazanici by zvládlo i malé dítě“. Tyto odsudky dokázala obrátit naruby a učinit z nich pozitivum. Ano, to by opravdu zvládlo i dítě, tak ať to tedy zkusí. Modernu tak nezprostředkovává žákům výkladem, ale skrze jejich vlastní tvoření.

Být v obraze

V letošním březnovém čísle Rodiny a školy (3/2016) jsme psali o surrealistických hrách se slovy a o tom, jak je lze využít ve výuce češtiny. Totéž můžeme uplatnit i ve výtvarné výchově, neboť principy tvorby jsou podobné: jde o hru s náhodou, přemisťování objektů, manipulaci s jinými díly. K tomu není potřeba žádný specifický výtvarný talent. Zde se skutečně naplňuje mnohokrát zpochybňovaný sen moderních umělců o umění, které budou dělat všichni.

Básník Lautréamont charakterizoval moderní krásu jako „náhodné setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole“. Jak tuto ideu přiblížit žákům? „Dejte předmět, který jste si přinesli, na nejméně obvyklé místo, které si v prostoru, v němž se nalézáte, dovedete představit.“ Autorka pak tyto situace nafotila: vajíčko na žíněnce, rukavice na klice od dveří, plyšová hračka v umyvadle, příbor s ubrusem na schodech.


Placená zóna

Jiří Lacman