UČITEL TANCE BÝVAL CELEBRITOU

* Existují taneční i jinde ve světě, nebo je to naše unikum podobně jako velikonoční pomlázka a houbaření?

Taneční, jak je známe u nás, jsou fenoménem, který se vyskytuje v Čechách, na Slovensku a částečně také v Rakousku či Bavorsku, tedy v podstatě na území bývalé monarchie. Taneční kurzy najdete samozřejmě i v jiných zemích, ale nikde to není tak tradiční a masová záležitost, navíc spojená se společenskou atmosférou jako u nás. V Německu se chodí na kroužek tancování v džínách a tričku do školní tělocvičny. Ve Vídni sice mají taneční kurzy, kde se připravují mladí třeba na ples v Opeře, ale je to velmi drahá záležitost pouze pro společenskou smetánku.

* Taneční kdysi patřily k jakémusi přechodovému rituálu, kdy se dětský věk překlápěl k dospívání. Někteří hoši se tam možná poprvé dotkli dívky...

I dnes se řada kluků hlásí do tanečních proto, aby se seznámili s dívkami. Faktor seznamování a prvních větších lásek s tanečními pořád souvisí. Samozřejmě spousta teenagerů chodí i na diskotéky nebo do klubů, ale přece jen první dospělou večerní společnost ve smyslu opravdového plesu zažije drtivá většina mladých právě až v tanečních. Je to také další prostředí, kde poznají nové lidi a rozšíří si okruh přátel.

* Jak se liší dnešní taneční od toho, co zažívaly předchozí generace?

To podstatné, tedy výuka standardních a latinskoamerických tanců, zůstává. Samozřejmě se za tu dobu změnila taneční hudba. Dříve se tančilo za doprovodu klavíru nebo malého hudebního tělesa, dnes se užívá především reprodukovaná hudba. Hrají se – alespoň u nás – modernější věci včetně současné pop music. A vyvíjí se i společenské oblečení. Pro kluky už nejsou povinné rukavičky, už nemusí všichni nosit černého motýlka, mohou mít pestřejší vzor nebo kravatu. Ale je to i ve způsobu vedení kurzů, už to není takový přísný dril, jako tomu v některých tanečních školách bývalo dříve.

* Dá se říct, že modernější háv taneční u nás zachránil?

Jsem o tom přesvědčen. Po revoluci taneční bojovaly se zkostnatěním. Předtím fungovaly jaksi samospádem, kulturní nabídky taky nebylo tolik. Dneska se snažíme dělat taneční moderně, se zápalem, aby se mladí bavili a nebrali to jen jako nudnou povinnost. Že jsme to snad vzali za správný konec, dokazuje, že máme každý rok více zájemců. Dnes už je musíme občas i odmítat, byť třeba v Praze otevíráme čtrnáct paralelních základních kurzů pro středoškoláky.