Půjdem spolu do Betléma

Již delší dobu jsme si s kolegyní lámaly hlavu, jakým způsobem vyvolat ve skupině tři a půl až šesti a půl letých dětí empatii. Jakou situaci navodit, aby aspoň částečně pochopily obsah slov"radost, pomoc, sounáležitost,sobectví, smutek, chudoba, slušnost, bezmocnost, dar, štěstí"apod. Při pročítání několika čísel Informatoria 3-8 jsem objevila krátký příběh O Ježíškovi a hned jsem věděla, že je to ono. Teď by se nám to mohlo podařit!Při prvním upraveném vyprávění děti ani nedutaly a pak hned žádaly opakování. Po několikeré repríze se už zapojovaly do zpěvu koled provázejících děj příběhu. Potom už bylo mnohem snazší navodit téma povídání o mezilidskýchvztazích. Obě jsme byly překvapené, kolik empatie v dětech je a jaké mají vlastní zkušenosti. A což teprve, když jsme dětem nabídly pokus o dramatizaci vánočního příběhu. Každý si mohl vybrat svou roli i jednoduchý kostým,takže se zapojily i ty nejmenší děti. Po první hře"na divadlo"jsme musely slíbit, že zítra zase půjdeme do Betléma a pak zase a znovu. Onemocněl-li někdo z dětí, kterékoliv další jej bylo ochotné nahradit. Tak vážněvzaly svůj úkol pozvat k nám do školky hosty a udělat jim radost. Půvabný příběh O Ježíškovi zahrály a zazpívaly děti celkem čtyřikrát - rodičům i prarodičům, seniorům z naší obce, žákům zdejší základní školy a dětem z jednéměstské mateřské školy. Podle projevů dětí při volné hře anebo různých dialozích jsme spolu s kolegyní zjistily, že se nám podařilo naplnit náš záměr - obohatit prožitky dětí nejen nyní v mateřské škole, ale navést je na cestubohatého citového života.