Odposlechnuto

U svačiny jsem se divila, proč Vojta nejí chleba. Ten přece jí doma každý. Katrinka moje slova vážně potvrdila:"Moje maminka taky doma vaří chleba."Děti kreslily policistu, který byl u nás na besedě. Přitom si povídaly, jak policista vypadá a jaké nosí zbraně. Ivoš:"Von má vojáckou pistol."David:"Neměl tady zbraň, protože nechtěl, aby mu ji dětimačkaly."Pak David doplnil."Bič neměl, on měl obušek."Když přišel na besedu s dětmi pan Hnízdil, poslala paní učitelka Kačenku, aby mi to řekla. Kačenka vyběhla po schodech do 1. patra a vyhrkla:"Paní učitelko, už je tu Hnízdil!"Pak se otočila a pelášila zpět dotřídy.Martin se ráno svěřoval:"Paní učitelko, už to vypadá, že brzo budu mít neštovice.""A jak jsi to poznal?"otázala jsem se se zájmem. Martin:"Podle toho, že mě někdy něco děsně štípá nabřichu."Při dopolední činnosti jsme si prohlíželi knihu"Co je...?". Děti se pomocí obrázků učily antonyma (slova opačného významu), např.: blízko-daleko, vysoký-nízký, měkký-tvrdý, teplý-studený, pomalý-rychlý,lehký-těžký... Pak byla na obrázku tužka a čára. Děti měly poznat, že tužka je rovná a čára je křivá. Že je tužka rovná, na to přišly děti hned, ale nemohly dlouho přijít na slovíčko označující opak. Několik dětí řeklo, že ječára zatočená, zamotaná. David dokonce vytvořil zcela nové slovo, když prohlásil, že je čára zakrnutá.Ráno si děti prohlížely encyklopedii. Michal obracel listy a tu slyším, jak říká:"Hele, popálenej chlap. Dobře mu tak."Ihned jsem reagovala otázkou:"A co kdyby ses popálil ty? Byl bys rád?"Děti sezarazily, Michal také. Vysvětlila jsem dětem, že nikdo není rád, když se zraní, protože to bolí a je to velice nepříjemné. Děti hned vzpomínaly na své drobné úrazy a má slova potvrzovaly. Řekli jsme si, že bychom nikomu nemělipřát, aby si ublížil, zranil se.