Dyspraxie trápí malé i velké

Dyspraxie je vývojová porucha koordinace pohybů a lze ji řadit ke specifickým poruchám učení. Bývá často přehlížena, zejména u dětí, které spolu s ní dostaly do vínku třeba dyspraxii. Pro rodiče je mnohem větším problémem to, že dítě špatně čte nebo píše, a problémy v pohybové oblasti proto mohou přehlížet. Olgy Zelinkové jsem se na úvod zeptala, co to znamená, když se řekne dyspraxie. „Představme si nešikovnost, neobratnost, nemotornost. Ale i dítě nešťastné, osamocené, nepochopené. Totéž platí pro školní věk a částečně též pro dospělé,“ uvádí odbornice. 

Co vede k tomu, že dítě s dyspraxií bývá osamocené a nešťastné? „Je často osamocené, i když se nachází v kolektivu dětí, protože je pohybově neobratné,“ vysvětluje Olga Zelinková. „Neumí kopnout do míče, padají mu hračky, neumí kreslit. Často pak vyhledává společnost mladších dětí, kde ale také působí nepatřičně, protože je vyšší než ony. A proč je nešťastné? Protože dělá věci, které dospělí mnohdy nechápou, například rozlévá čaj, zakopává, padá, vráží do věcí v prostoru. Sice vše vidí, ale neodhadne svůj pohyb,“ objasňuje.

Každá porucha nějakým způsobem ovlivní život svého „nositele“. Jak je tomu u dyspraxie? „Ovlivní ho více, než si dovedeme představit, záleží na škole i rodičích. Pokud má dítě podporu v rodině, rodiče se snaží pochopit jeho obtíže, je částečně vyhráno. Horší je situace, když ho podezírají z lenosti a když mají představu, že dítě dělá věci, které jsem zmínila, naschvál. Objevují se obtíže v psaní, horší známky z tělesné, výtvarné a pracovní výchovy. Dítě s touto poruchou mívá málo kamarádů a také trpí strachem z nových aktivit,“ vypočítává doc. Zelinková. „Strach z nových aktivit je asi tím nejzávažnějším z problémů, s nimiž se dítě s dyspraxií potýká, protože člověk by měl poznávat nové věci, ale ostych je pro dětí i dospělé s touto poruchou nejhorší.“