Konec snu o škole, do které je vidět

Markétu Klempířovou znají čtenáři Rodiny a školy už řadu let. Učitelka prvního stupně píše do našeho časopisu o nových trendech v pedagogice i o často tristní podobě tuzemského státního školství. A nezůstala jenom u slov. Odvážná pedagožka založila vlastní komunitní školu nazvanou škola Hrou za výlohou. Příběh tohoto experimentu jsme mohli na stránkách Rodiny a školy sledovat průběžně – a to včetně jeho ztroskotání. Vážím si otevřenosti Markéty Klempířové, s níž se s námi o své zkušenosti podělila.  

Co vám na státním školství vadilo, že jste se před třemi lety rozhodla založit soukromou školu?

Po rodičovské dovolené jsem přemýšlela, co dál. Soukromá Škola Hrou, kde jsem učila, skončila a do státní školy se mi nechtělo. Měla jsem v hlavě nápad a když můj syn nastoupil do první třídy, kde se zastavil čas někde mezi rákoskou a Husákem, mé rozhodování to značně urychlilo. Začala jsem s projektem školy Hrou za výlohou. Byla to spíše konkrétní zkušenost s paní učitelkou než obecná nechuť ke státnímu školství. Znám mnoho skvělých státních škol s báječnými osobnostmi. Ale v mém okolí nebyly a mě navíc lákala svoboda a také komunita lidí, která to bude mít podobně jako já.

V čem spočívala myšlenka „školy za výlohou“?

Vlastně mi nejvíc vadilo, že rodičům je jedno, jak a co se děti učí. Vždyť oni to taky vydrželi, tak jejich děti to také nějak přetrpí. Rodiče jdou po tom, jak je dlouhá družina a jaká je nabídka kroužků. Jestli má učitel křivou páteř, pomlouvá děti a rodiče nebo se vyhýbá práci, to zajímá jen minimum z nich. Chtěla jsem mít proto školu, do které by bylo vidět. Ať už formou videozáznamů nebo ještě lépe pohledem z ulice. Představovala jsem si, že tím trochu podráždím širší veřejnost. Třída bude v prostorách s výlohou. Před třídu na chodník budeme umisťovat denní nabídku témat, která probíráme, podobně jako restaurace jídelní lístek. Třeba tam bude: „Otázka dne: „Byl praotec Čech první Čech?“ Lidé budou kolem chodit do práce a sem tam z procesu učení něco zahlédnou. Časem se jim to třeba spojí s dalšími informacemi a začnou o tom víc přemýšlet. Když jdete kolem restaurace, jedním pohledem registrujete, o jaké jde prostředí. Jestli to má úroveň, nebo je to čtyřka. Chtěla jsem školu mnohem víc propojit s realitou. Chodili jsme každý čtvrtek na celý den ven, navštěvovat lidi při práci, nebo jsme shromažďovali a vyhodnocovali různé údaje o svém okolí.