Panenky s příběhem

Ve třídě jedné pražské mateřské školy sedí paní učitelka Pavla Benešová a kolem ní asi dvanáct dětí na židličkách. Paní učitelka má na klíně panenku, děti se s ní vesele vítají. Pedagožka se k panence naklání a poslouchá, co jí panenka šeptá do ucha.


 


„Dneska vám Sofinka přinesla něco ukázat, jak slíbila minule. Chce vám ukázat naslouchátko,“ říká dětem paní učitelka, sundává panence z ucha skutečné naslouchátko a nechává ho kolovat mezi dětmi. Pak ho opatrně panence znovu připevní a říká, co jí panenka dál šeptá.


 


Svěř se Sofii


Panence Sofii Suppové je pět, bydlí s maminkou, tatínkem a bratrem v Praze v panelovém domě a chodí do školky. Od narození potřebuje naslouchátko, aby ostatní slyšela. Sofie má běžné starosti jako jiné pětileté holčičky. Ráda jezdí na koloběžce a na kole, má ráda pohádky a především strašidelné příběhy, ale pak se trochu bojí a chodí si lehnout k rodičům do postele. Nejraději si hraje s ostatními dětmi a nerada je sama. Sofie je panenka, ale ne jen tak obyčejná panenka na hraní. Je to panenka se svým vlastním příběhem – tzv. Persona Doll, panenka s osobností. S dětmi mluví o tom, co má a nemá ráda, vypráví jim své zážitky, co ji trápí a radí se s nimi, když má nějaký problém. 


Placená zóna