Multitasking a děti

Je efektivní dělat více věcí současně? Zvládat víc věcí najednou a moci si odškrtnout několik splněných úkolů současně vypadá jako velmi užitečná schopnost. V posledních letech navíc slýcháme, že pro generaci našich dětí je to v podstatě druhá přirozenost. A tak se snažíme nezůstávat pozadu…

Když píše domácí úkol, má na počítači otevřené školní stránky se sbírkou úloh, z nichž překlikává na Facebook. V aplikaci WhatApp Messenger konzultuje výsledky s kamarádem, zároveň si domlouvá sobotní program a on-line sleduje, kolik spolužáků už zaškrtlo, že má o akci zájem. Mezitím si stihne vyměnit pár jedovatých poznámek se sestrou, která si u vedlejšího stolu lakuje nehty a šprtá slovíčka při sledování koncertu své oblíbené kapely na YouTube.

Víc zajíců běžně honíme i na pracovišti – od rozepsaného dokumentu skočíme k příchozí e-mailové poště, k rozpracované tabulce v Exelu a prezentaci na zítřejší jednání. Pedagog aby si stýskal – k další souběžné činnosti vyšetří chvilku maximálně po zadání opakovací desetiminutovky. Jen co otevře v notebooku příslušný soubor, na němž hodlá pracovat, musí mrknout, jestli počet opisujících nepřesahuje únosnou mez, a už je třeba sbírat test nebo začít se společnou kontrolou. Multitasking si užije hlavně doma, když v „prostojích“ při vaření večeře opravuje sešity a letmo zkouší vlastního potomka z frázových sloves.


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Daniela Kramulová