Rope skipping

Rope skipping coby sportovní odvětví vzniklo v 60. letech 20. století v USA. Za zakladatele je považován Richard Cendali, učitel tělocviku na základní škole a zároveň hráč amerického fotbalu. Ve snaze zlepšit si kondici začal na radu trenéra skákat přes švihadlo. Po čase ho však monotónní poskakování snožmo nahoru a dolů přestalo bavit a ztrácel motivaci. Začal proto vymýšlet různé druhy přeskoků, aby si skákání zpestřil – nůžky, jumping jack, slalom, dvojšvihy, trojšvihy apod. Rodící se nový sport představil Richard Cendali svým žákům ve škole. Děti byly nadšené a začaly hned vymýšlet nové triky se švihadlem. Na počátku 70. let se rope skipping rozšířil po celé Americe. A na počátku 21. století dorazil i k nám.

České děti švihadlo samozřejmě znaly už dávno předtím, ovšem většinou jen jako nudný doplněk hodin tělesné výchovy anebo z venkovních plácků, kde se děvčata bavila skákacími hrami typu vajíčko, opakovačka, abeceda, šel medvídek do školky či štěstí neštěstí. A byl to právě rope skipping, který šťastně propojil zábavnost této aktivity s jejími sportovními a zdravotními bonusy. A tak různé švihadlové kroužky a sportovní kluby, které u nás rostou jako houby po dešti, nabízejí malým skokanům kromě již zmíněných fíglů i aktivity zvané double touch (přeskoky přes dvě dlouhá protisměrně se točící švihadla), two in the loop (dva skokani v jednom švihadle) aj. 

Kromě zdokonalení kondice umožní rope skipping dětem, inklinujícím k sedavému způsobu života, vylepšit si rovnováhu a koordinaci pohybů. Jen je třeba počítat s tím, že při skákání bude tělo podstupovat opakované otřesy. Důležitá je tedy vhodná odpružená obuv, aby absorbovala nárazy a chránila klouby. Podobně je to i s povrchem. Parkety, prkna či gumová podlaha jsou rozhodně lepší než beton, asfalt a dlažba.