Stres za katedrou

Pracovní stres a přetížení jsou dlouhodobě běžným společenským jevem, nad nímž se už snad nikdo ani nepozastavuje. Manažeři a vysoce postavení zaměstnanci firem pravidelně kolabují tělesně i psychicky, případně jsou postiženi syndromem vyhoření. Ve velkých firmách se proto z těchto důvodů dostávají do centra pozornosti různé způsoby prevence a snižování stresu. Pro zaměstnance jsou zřizovány relaxační zóny, kam mohou v průběhu pracovní doby od stresu unikat, pracovníci absolvují různá školení a aktivity, jak stresu předcházet a tak podobně.

Tímto způsobem to obvykle chodí v soukromé sféře. A jak je tomu ve školství?

Osobní inventura

Odpovědnost za zdraví a bezpečnost žáků, narůstající administrativa, neukázněné chování dětí, hluk, problematická spolupráce s rodiči či dusné klima ve škole – to je jen několik příkladů stresových situací, s nimiž se musí pedagogové dnes a denně potýkat.

Zatímco manažer je současnou společností vnímán jako úspěšný lídr s velkou odpovědností, která si zaslouží obdiv a úctu, u pedagoga tomu tak není. Přitom vymezíme-li základní manažerské funkce, jde o plánování, organizaci, vedení a kontrolu. S trochou nadsázky tedy můžeme říci, že každý učitel je manažerem.

Jaké jsou tedy možnosti pedagogů, aby dokázali čelit syndromu vyhoření a stresu ze své nesnadné, de facto manažerské práce? Porovnáme-li soukromou sféru a veřejné školství – ve škole není reálné si v případě potřeby dát pauzu, ať již občerstvovací, zdravotní, nebo spojenou s tělesnými pochody, zrelaxovat, případně si kdykoliv v průběhu pracovní doby pohovořit s kolegy. Čas je nekompromisně vymezen na hodiny výuky, přestávky a dozory.

Co tedy mohu jako pedagog pro sebe udělat, abych si zachoval zdravý rozum a tělo? Zcela jistě je nasnadě osobní inventura toho, zda dodržuji psychohygienické návyky.

Koučink pro učitele

Na čištění zubů nám nepřijde nic nenormálního. Stalo se součástí života většiny z nás, že si chrup čistíme minimálně dvakrát denně. Jak je tomu ale například v případě relaxace, tedy chvíle jen pro sebe? Nalezneme si na ni čas pravidelně každý den bez pocitu viny? A co pravidelná životospráva – správná výživa, dostatek pohybové aktivity a spánku? Možností, jak pečovat o sebe sama, najdeme vícero. Pedagogům jsou blízké domácí úkoly a jejich zadávání. V prvním kroku si tak mohou symbolicky zadat sami sobě domácí úkol s cílem věnovat větší pozornost péči o své tělo a mysl.

Další možností preventivních opatření ve vztahu k syndromu vyhoření je využití kouče. Koučování bývá historicky spojováno především se sportem, později s manažerskými pracovníky. Co to vlastně koučink je a v čem pomáhá? Je to forma partnerství mezi koučem a koučovaným, jehož posláním je definování konkrétního cíle a konkrétních kroků k jeho naplnění. Jedním z možných cílů setkání může být právě snižování stresu nebo prevence syndromu vyhoření.

Když dám do kontextu náročnost pomáhajících profesí na vydanou energii a veškeré povinnosti a očekávání, které společnost na pedagogického pracovníka klade, dovolím si řečnickou otázku, zda si pedagogové nezaslouží také svého kouče. Navádějící kladná odpověď však může ztroskotat na ceně za koučovací služby, která pro pedagogického pracovníka může být vysoká.

Začíná se však blýskat na lepší časy. I pedagogové se mohou v rámci šablon vzdělávat v oblasti koučování. Otázkou však zůstává, zda je toto vzdělání týkající se koučovacích technik dostatečné k tomu, aby absolvent-pedagog byl i bez supervize plnohodnotným koučem svého kolegy, popřípadě sobě samému.