Znáte lízátkovou metodu?

A vzápětí přidal řadu receptů, jak zlepšit práci ve škole. „V každé třídě se hlásí stále tytéž děti,“ řekl s tím, že je třeba vnést do komunikace s dětmi prvek náhody. Vymyslel proto „lízátkovou metodu“, kdy na držátka od lízátek nalepil jména žáků a vytahuje je při vyvolávání náhodně. Otázku však musí položit předem, aby se zamysleli všichni. Tato metoda má i inverzní variantu, protože některé děti demotivuje, když mají šanci odpovídat třeba jen jednou za hodinu. Kvůli nim zavedl tabulky, na něž píší všichni žáci naráz odpověď, kterou pak ukážou učiteli. Ten okamžitě ví, jak je kdo na tom. Ale jak říká autor: „Tato metoda předpokládá, že ve třídě panuje klima, kdy není ostuda odpovědět špatně.“ Dalším jeho nápadem jsou pohárky v barvách semaforu, které signalizují míru porozumění. Zelená „ano“, žlutá „nejsem si jist“, červená „nerozumím“. Zatímco zelení mohou pracovat dál, žlutým je rychle dovysvětleno a s červenými se věc probere znovu. V jednoduchosti je síla!