Internet nás provází šestadvacet let, Facebook ještě nedosáhl plnoletosti. Mnozí z nás pamětníků si ale na doby před propojením našeho života s virtuálním světem vzpomínají už jen matně. A přesto míváme pocit, že tím, kdo se díky informačním a komunikačním technologiím mění, jsou děti.


K internetu se Česká republika (resp. Československo) oficiálně připojila 12. února 1992. Facebook vstoupil do Česka v roce 2006. Rychlost jejich zapojení do našeho každodenního života ilustrují statistické údaje. Když se v roce 2009 poprvé zjišťovala data o užívání sociálních sítí, mělo s nimi zkušenost jen pět procent obyvatel. Podle letošní zprávy Českého statistického úřadu má připojení k internetu 77, 2 % domácností. 63,1 % jednotlivců uvedlo, že internet používá denně, na sociálních sítích je 44,2 % všech obyvatel. 


 


Generace nesoustředěných 


Od prvních let masového rozšiřování internetu a sociálních sítí se tento fenomén stal předmětem bádání psychologů a objevovala se i první varování a teorie závislostí na internetu. 


V souvislosti s kouzlem surfování po netu odborníci začali hovořit hned o několika negativních jevech, které do velké míry platí dodnes. Praktické hledání informací, zboží a služeb se může poměrně snadno stát žroutem času, zábavou samou o sobě, způsobem, jak utíkat od práce či řešení problémů. Ve spojení s lidmi brouzdajícími po síti v době, kdy by měli pracovat, se hovoří o prokrastinaci – žáky a studenty, kteří tímto způsobem oddalují učení, psaní domácích úkolů či diplomových prací nevyjímaje. U disponovaných jedinců se v době rozšíření online nakupování může rozvinout shopaholismus jednodušeji, než kdyby dotyční museli své frustrace, zklamání a chmurné nálady zlepšovat reálným obíháním obchodů. Vzhledem k tomu, že zboží je třeba také uhradit, tento problém se dětí zatím příliš netýká.   


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Daniela Kramulová