Každý máme na něco talent

Co musím udělat jako rodič nebo učitel nejdříve, když chci pomoci dětem najít jejich potenciál?

Každý by měl začít nejprve sám u sebe. Prvním krokem je sebepoznání. Dost často totiž pracujeme s rodiči, kteří se zaměřují jen na své děti, ale zapomínají, že děti jsou jejich zrcadla, že kolikrát kopírují vzorce chování svých rodičů.

Proto na vaše kurzy docházejí děti i s rodiči?

Ano. U menších dětí je to povinnost, u větších to silně doporučujeme. Rodiče kolikrát přestanou tlačit na pilu a vnucovat dětem své představy a začnou naslouchat tomu, co děti skutečně baví a na co mají talent.

Co přesně rozumíte pod pojmem talent?  

Talent je něco, co nám bylo dáno, geneticky zděděný potenciál. Lidé si dost často myslí, že existuje jen sportovní nebo umělecký talent. Ale talentů je mnohem víc! A jsou stejně důležité, i když se nepoznají tak snadno, jako když někdo hezky zpívá, kreslí nebo hraje tenis. 

Jaké jiné talenty máte na mysli?

Třeba že dítě umí dobře komunikovat, že si dělá snadno kamarády, že umí pomoct, je starostlivé, dokáže něco zorganizovat, umí naslouchat, je empatické. I toto jsou talenty. Rodiče mají pocit, že když jejich děti nejsou nejlepší zpěváci nebo fotbalisti, jsou netalentované. Ale to je optický klam. Na začátku našich přednášek vždycky říkáme: „Není správné se ptát, jestli mám talent. Správná otázka zní: Na co mám talent?“

Jak poznám, na co má dítě talent?

Nejjednodušší je uvědomit si věci, které dítěti energii dávají a které mu energii berou. Mezi základní znaky, co pomohou vydefinovat talent, patří fakt, že dítě chce danou činnost dělat z vlastního zájmu. Rodič ho do toho nemusí nutit. Dále že se tu aktivitu učí rychle a dokáže ji dělat intuitivně, ať už je to klička ve fotbale nebo postup při řešení matematického úkolu. Důležité také je, že se při té činnosti dostává do tzv.  flow, kdy je plně zaujato děním a nevnímá čas ani okolí. Znakem talentu je i pocit uspokojení po skončení aktivity. Pocit smyslu, naplnění, radosti. 

A co když dítě doopravdy baví jen počítačové hry? 

To je častá námitka. Puberťáci občas dokonce řeknou, že je nebaví vůbec nic. Ale vždycky se nějaký talent dá najít. Rodič třeba neví, jak se dítě chová v prostředí školy. I když třeba jen vymýšlí blbiny se spolužáky, může to znamenat, že je vůdcovský typ. Když vymyslí nějakou lumpárnu, ostatní ho následují, jdou za ním. Možná je to budoucí lídr, který svůj talent uplatňuje momentálně na lumpárny, ale mohl by s ním dál pracovat a využít ho k něčemu rozumnému. 

Když má dítě talent na tenis, může cvičit forhend. Ale jak pracovat s vůdcovskými sklony?

Vždycky záleží, jaké další talenty k tomu dítě má. Většinou jich je víc a dají se různě kombinovat. Třeba k tomu má komunikační a organizační talent, který může rozvíjet v zájmovém kroužku. Pokud dělá sport, může být kapitánem týmu. Když jeho mužstvo prohrává, neschová se, ale dokáže spoluhráče vyhecovat, strhnout, ostatní mu věří. Totéž nadání může využít i ve škole.

Co když se člověk v talentu splete? Pracoval jsem v literárním časopise, kde jsem potkal řadu lidí, které bavilo psaní, věnovali mu značné úsilí, zažívali při něm pravděpodobně pocit flow, ale nebyli to spisovatelé, jen grafomani.

Když člověka něco baví, ale moc mu to nejde, je to spíš koníček než talent. Když mě baví malovat, neznamená to ještě, že se stanu malířkou. Je třeba najít kombinaci příjemného pocitu při práci a talentu. Musí se to potkat. 

Spisovatel Stephen King řekl: „Talent je strašlivě levné zboží, lacinější než kuchyňská sůl. To, co odlišuje talentovaného člověka od toho úspěšného, je spousta práce.“

To je pravda, takhle to podáváme i dětem. Nějaký talent má každý, s tím jsme se narodili. Něco v nás je, ale jak to objevíme a zvládneme využít, je na nás. Říkáme dětem, že jejich silná stránka rovná se talent plus investice, čímž myslíme píli, dřinu, informace, učení. Pak se teprve z talentu stane silná stránka.