Moje maminka převzala výchovné metody od Bismarcka

Psychiatr a vysokoškolský pedagog Radkin Honzák oslaví příští měsíc osmdesátiny. Není to na něm vidět ani náhodou. Tento neobyčejně vitální, usměvavý, vtipný a vzdělaný muž aktuálně působí jako lékař i pedagog na čtyřech pracovištích. Kromě toho pořádá přednášky, píše knihy, bloguje, vystupuje v televizi. Odborníka v oboru psychiatrie jsme se ptali, jak blázní učitelé, rodiče, žáci a vůbec celá naše civilizace.


Končí na vašem oddělení v Bohnicích hodně učitelů?


K nám chodí lidi, co trpí depresí a bipolární poruchou, která bere od pomazaných hlav až po metaře, tudíž i kantory. Jednu učitelku jsme tu měli dokonce utajeně, aby o tom škola nevěděla. Přišla v létě a bylo zadání, že ji musíme vyléčit do prvního září, protože duševní nemoc se chápe pořád jako stigma. Ale my nejsme oddělení, které by příliš reflektovalo nálady a stresy lidí venku.


 


Netvoří se tedy u vás v červnu před prázdninami fronty vynervovaných učitelek?


Ne, to není náš příběh. To se týká spíš otevřených oddělení, kam přicházejí lidi, kteří jsou pod tlakem. My máme nejvíc pacientů kolem jarní a podzimní rovnodennosti, kdy se rozbije biorytmus. Kritické jsou taky Vánoce, ale to se hroutí všichni, nejenom učitelé.


 


V této souvislosti jsem si vzpomněl na knihu Cesta kolem mé hlavy za čtyřicet dnů od učitele Miroslava Skály. Popisuje příběh kantora, který se nemůže rozhodnout, jakou dát žákovi známku ani kterou ženu si vzít. Co je to za diagnózu? 


Dneska bychom mu dali diagnózu obsedantně kompulzivní poruchy. Takový člověk je úzkostný, což řeší buď tím, že stále něco koná, třeba si pořád myje ruce, nebo se konání bojí, aby něco neudělal špatně. Je v zajetí nejistoty, neustále se přesvědčuje, co je nebo není správné, ale rozhodnout se nemůže. Skálova kniha je báječná, jen má šestákový happy end. Je nesmysl, aby neurotik okouzlil psycholožku, kterou viděl na třech sezeních. To by musela být opravdu žíznivá. Ale jinak je to krásně vystiženo. Autor zřejmě absolvoval ozdravný pobyt v detašovaném zařízení pražské psychiatrické kliniky v Lobči.


 


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jan Nejedlý