Mediace řeší problémy jinak

Ivana Preyová je ředitelkou základní školy v Krásné Lípě. Na mnoha dalších školách se věnuje mediacím, což je způsob řešení konfliktů. Širší veřejnosti stále nepříliš známý.

Kdo je školní mediátor? 

Nejčastěji je to učitel, který prošel mediačním výcvikem. Naučil se, jakým způsobem řešit problémy trochu jinak, než jsme zvyklí. Přece jen ve školství stále převládá přístup, kdy učitel nehledá řešení u dětí, ale rozhodne sám, třeba dá poznámku. Přistupuje ke konfliktu ze svého úhlu pohledu a rychle zajistí klid. Naopak mediátor vede rozhovor dvou dětí. Nechá je popsat problém a děti samy hledají způsob, jak by se dal vyřešit. Pojmenují jej a rozhodnou, jak by k němu chtěly přistoupit. Není jim nic podsouváno, přijdou si na to samy. Děti se učí komunikovat a rozhodovat. Tím pádem je trvalost řešení mnohem větší. To je jako s výrobky na naší školní chodbě. Mají tady svoje výtvory a nic nezničí. Vědí, kolik to dalo práce. S mediací je to podobné, svoje řešení respektují.


V jakých situacích je mediace vhodná? 

Dobře se dají nastavit komfortní vztahy ve třídě. Není to ještě šikana, ale konflikt typu bere mi pomůcky, shodil mi penál, polil mi tašku. Můžete namítnout, že to jsou drobnosti a že se nemusí řešit dlouhým rozhovorem, ale to už je pohled dospělého. Pro děti je to stejné jako pro nás dospělé konflikt na pracovišti.


Můžete uvést příklad?

Běžně to vypadá tak, že učitel řekne: „Kdo to udělal?“ Viník dostane poznámku a víc se nezjišťuje. Řeší se důsledek, nehledá se příčina. Většinou za tím malým problémem něco je, hlubší kořeny. Pro děti je překvapení, že si s nimi sednu a nabídnu jim, aby o tom povyprávěly, aby situaci popsaly. Najednou je někdo poslouchá. Nejen jednoho z nich, ale obě strany. Sedí vedle sebe a každý to vypráví ze svého pohledu. Začínají si uvědomovat, kde je příčina, proč se to tak stalo. Potom vyjde najevo, že tašku polil proto, že ten druhý ho ráno nepozdravil. 


Co je tedy cílem mediace? 

Odhalit příčinu a popsat si ji. Ukázat perspektivu toho druhého. Učit se empatii. Nejen mluvení, ale i naslouchání je základem komunikace. Je to něco, co si děti potom nesou do života. Často neumějí komunikovat a vůbec se neposlouchají. Nebo jsou v situaci, kdy mají názor a ten chtějí sdělit, ale už nejsou nastaveny na to, aby poslouchaly druhého. Učí se, jak se věci dají řešit v klidu.

Placená zóna