Škola na pranýři

Nastaly prázdniny. Odhlašuji se z pracovního e-mailu, sundávám ze svazku klíčů ty od školy, odkládám kartu na kopírování a vypínám mozek. Mám v plánu dva měsíce na školu ani nepomyslet. Prostě nastal čas, kdy mi většina lidí může nefalšovaně česky závidět. Jak naivní ta představa byla!

První prázdninové ráno a zvoní mi telefon. Volá novinářka z deníku Fórum 24 a chce vyjádření k návštěvě televizního moderátora Václava Moravce na mé hodině. Další den mi volá kolega a ptá se mě, zda jsem viděl web jedné nově založené strany. Další den volá Blesk a chtějí vyjádření ke „kauze Moravec“. No, a aby toho nebylo málo, volá i paní ředitelka, že k nám do školy míří školní inspekce, prý kvůli panu Moravcovi. 

Ten den večer zalévám zahradu a u toho mi opět zvoní telefon, neznámé číslo. Trochu se strachem jej beru a ozve se: „Dobrý večer, tady Václav Moravec, nevíte, co se to kolem mě a vaší školy děje?“ Napadá mě jediná odpověď, a to, že bych to rád také věděl. Snový začátek prázdnin. A jak to tedy celé bylo? 

Placená zóna

Radek Aubrecht