Mají děti rády knihy?

Nečtou. Sedí u počítačů. Neodtrhnou se od telefonů. Takové výtky slýcháme každou chvíli, ale málo se zamýšlíme, jak se změnil životní styl nás dospělých. Motivovat děti ke čtení dnes musíme jinými způsoby, než se dělo za našeho mládí, zvlášť pokud jsme se stávali čtenáři v osmdesátých letech dvacátého století.

Tehdy knize jiná média nekonkurovala. Počítače byly v plenkách, v televizi nic koukatelného neběželo, hodinový pořad Domino vysílaný na vlnách rozhlasu nikoho z nudy na dlouho nevytrhl. Knih však bylo pořád dost. Ne těch ve školních knihovnách a seznamech povinné četby, ty žádného nečtenáře na pravou víru neobrátily. Myslím knihy v knihovnách veřejných a domácích, tituly ulovené za cenu velkých obětí z podpultových prodejů a antikvariátů či vypůjčené na jedinou noc a přepsané přes průklepák na psacím stroji.

Vzpomínáte na to nadšení, když jste narazili na takový knižní poklad? Doteď si pamatuji úžas, když jsem vyštrachala nádhernou verneovku z Vilímkova nakladatelství, ohmatané Umění milovat od Ericha Fromma vydané v nakladatelství Orbis v roce 1966 či komiks Ondřeje Neffa a Káji Saudka Arnal a dva dračí zuby schovaný v produkci České speleologické společnosti. Současné děti loví v jiných vodách a zažívají vzrušení, když objeví nový seriál, narazí na vychytanou apku nebo úspěšně nainstalují počítačovou hru, nejlépe nelegálně staženou. 


Placená zóna