Aby příchod sourozence nebolel

Jak zvládnout přírůstek do rodiny a zachovat duševní pohodu svého stávajícího dítěte?

Kdysi dávno, když v každé rodině žilo pět a více, nebylo nutné, aby rodič byl dětským psychologem – amatérem. Děti se pohybovaly na vsích mezi hospodářskými zvířaty či ve městě v dětské partě – a byly otužilejší i informovanější. Příchod brášky nebo sestřičky přijímaly jako prostý fakt životního běhu každé rodiny. 

To teprve ve 20. století – a to ještě zhruba od 60. let – začalo dětí vinou antikoncepce valem ubývat a vynořil se problém: Jak staršímu dítěti vysvětlit, že je maminka těhotná a nastávají změny? 

Pokud bych měla mluvit za sebe, byla jsem jedináček relativně „starých“ rodičů, kteří se starali, jak mohli, aby ve mně vypěstovali kritické myšlení, vztah k hudbě a literatuře i lásku ke vzdělání, ale „věci kolem dětí“ jsem si v pubertě musela vyjasnit zčásti četbou knih, zčásti pokoutnými hovory s vrstevníky. 

Dnešní mladá generace dětem daleko víc vysvětluje věci kolem početí, těhotenství i výchovy, ale na příchod sourozence je připravuje někdy stále neobratně. A výsledkem je tak zvaný „syndrom sesazeného prince/princezny“ – žárlení na sourozence a na jeho příchod i přítomnost v rodině. Jde tomu nějak předejít? 

Placená zóna

Kateřina Cajthamlová