Na svém místě

Není nic krásnějšího než setkat se s člověkem na svém místě. S někým, koho jeho povolání baví, kdo své práci rozumí, kdo se na ni hodí, kdo se pro ni zkrátka narodil a ještě svou radost z dobrého díla dokáže přenést na ostatní.

Rád takové lidi pozoruji při práci, jenže má to háček – moc jich není. Alespoň v mém okolí. Jeden doktor, několik výčepních, převozník na Berounce, pokrývač, trafikantka, pár knihkupců a nakladatelů, Stephen King (toho neznám osobně), zdravotní sestra, která pečuje o staré lidi, nebo paní knihovnice z naší obecní knihovny.

Ostatní chodí do práce podle mého vesměs neradi, ulejvají se nebo dřou jen kvůli výplatě a svorně čekají na pátek, který je na chvíli vysvobodí z té nekonečné blbárny. O to víc mě rozradostní, když objevím dalšího člověka, co je na svém místě. A nemusí to být zrovna kardiochirurg nebo regenschori. Jsou i docela obyčejné profese, které dokáží člověka vnitřně naplnit. 

Důkazem je mi hodinář, za nímž chodím do jednoho obchodního centra. Říkám hodinář, ale on vlastně jen vyměňuje hodinkám řemínky a baterky. Je to malinkatý holohlavý vlídný pán, který si vždy nasadí na oko zvětšovací sklo a utahuje pásky a čistí sklíčka s takovým zaujetím, jako by operoval srdeční chlopeň nebo sochal Venuši Milóskou. Radost pohledět.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jan Nejedlý