Učitelem nemůže být každý

Michal Nedělka je děkanem pražské pedagogické fakulty, jež se nachází v ulici Magdaleny Rettigové. Za dob mého studia na této škole se pohrdlivě vtipkovalo: „Víte, co je na pražské pedagogické fakultě nejtěžší? – Dveře od Rettigovky.“ Změnilo se za to uplynulé čtvrtstoletí něco? Vědí na fakultě, do jaké vřavy své svěřence vysílají? Neučí je šermovat se středověkými rapíry, zatímco venku už dávno zuří doba atomová? Otázky se jen hrnuly…

Znáte okřídlenou hádanku, která praví, co je na pražské pedagogické fakultě nejtěžší?

To víte, že si na ni vzpomínám. Ale ona není tak úplně pravdivá, přestože ty dveře jsou stále monumentální a těžkopádné. Spíš bych tu hádanku chápal v přeneseném významu. Zodpovědně se rozhodnout pro studium na této fakultě a pak ty dveře pomyslně otevřít, důležitý životní krok. Když uchazeč ví, jaká je situace v současném školství, jak jsou učitelé placeni a jaké mají podmínky pro práci, musí skutečně chtít tuto profesi vykonávat.


Jaký je zájem o studium na pedagogické fakultě? 

Zájem je ve většině oborů pořád takový, že máme převis uchazečů. Týká se to hlavně bakalářského studia a oborů, které jsou tradičně vnímány jako atraktivní, tedy angličtiny, základů společenských věd nebo dějepisu. Velký zájem je i o psychologii, i když to není učitelský obor – absolvent pak může pracovat jako poradce ve škole nebo v pedagogicko-psychologické poradně. Plno je i na speciální pedagogice. Tento obor je stále poptáván u nás i ve světě. A pak jsou zde obory, které jsou méně preferované, matematika nebo chemie, ale i tam uchazeče odmítáme. V magisterských studiích je menší převis, ale studenty si většinou také vybíráme.


Jaký je poměr studentů a studentek?

Máme převahu studentek. Bylo to tak vždycky a je to tak stále. Přibližně tři čtvrtiny studentek a čtvrtina studentů. Záleží na oboru. V učitelství pro mateřské školy a první stupeň máme převahu studentek, jiné poměry jsou v oborech učitelství matematiky či třeba chemie. 


Dokážete odhadnout, kolik studentů po absolvování fakulty jde skutečně učit?

Nemáme přesná čísla, ale když hovoříme s absolventy, je to kolem 70 %. Do škol jich odchází poměrně dost, protože tu práci chtějí dělat. Jiná otázka je, co se stane za několik let, kolik jich v oboru vydrží. 


Z lidu občas zaznívá názor, že kdo po fakultě nejde učit, měl by si studium zaplatit.   

Někdo dokonce říká, že by absolventi měli dostat umístěnku, kam mají jít učit. I toto je občas slyšet z laické veřejnosti. Osobně jsem příznivcem toho, že si člověk má vybrat svobodně, co chce studovat, a svobodně se pak rozhodnout, zda to bude i dělat. Úspěšný absolvent by měl mít samozřejmě takové podmínky, aby našel co nejlepší uplatnění a ohodnocení.  


Poznáte na studentovi, že se na kantorskou profesi vyloženě nehodí?

Zajímavá otázka. Někdy nám při přijímacím řízení může připadat uchazeč třeba jako velký introvert, který by ve třídě neobstál, ale lidé se mění a také se učí. Zažil jsem to i se svými studenty. Občas jsem si říkal: tenhle člověk se nemůže ve škole uplatnit, protože neumí zaujmout a nezvládl by snad víc než jednoho žáka v individuální výuce. Ale pak jsem byl příjemně překvapen. I ten, kdo se chová na první pohled tiše a nesměle, může zvládnout třídu, aniž by musel třeba zvýšit hlas. Někdo má přirozený pedagogický talent, někdo takový není, ale každý má příležitost si pedagogické dovednosti osvojit na fakultě.



Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jan Nejedlý