Zuřivec pomáhá s domácím násilím

Na počátku příběhu stojí nešťastný malý chlapec Bój a šťastná náhoda v podobě jeho setkání s terapeutem Æivindem Aschjemem z Alternativ til Vold (Alternativa násilí). Tento psycholog terapeuticky pracoval se skupinou dětí, jež zažily domácí násilí a za to, co se doma dělo, cítily vinu. Jedno z dětí se terapeuta zeptalo, zda o tom všem, co se u nich doma děje a že je otec bije, ví pan král. Æivind odpověděl, že neví, ale mohou se ho zeptat. A tak společně napsali norskému králi Haraldovi V. dopis. 

Král na základě tohoto dopisu pozval všechny děti k sobě na audienci, vyslechl si pečlivě jejich příběhy a poté je ujistil, že to, co se u nich doma děje, zcela jistě není jejich vina. Příběh pak literárně zpracovala Gro Dahleová, jejíž kniha Zuřivec se stala předlohou pro natočení stejnojmenného filmu. 

O čem pojednává?

Jako zlatá rybka

Je zásadní, aby dětem bylo jasné, že film Zuřivec není běžná pohádka! Už úvodní scéna dává tušit, že příběh bude vážný. Film od počátku popisuje hlavní téma, tedy násilí, a ukazuje, jak Bój prožívá nevyzpytatelnost otce a nepředvídatelnost jeho zlostných výbuchů. Vykresluje to další sekvence, kdy Bój chodí kolem tatínka po špičkách a snaží se odhadnout, jakou náladu asi má. Maminka pečlivě prostírá stůl, ale je nervózní, jako by něco bylo ve vzduchu. V očekávání čehosi zlého zavírá okna, aby nebylo vidět dovnitř domu. Otec sedí na křesle a rytmicky zarývá nehty do opěradel křesla. Vidíme, jak se postupně mění v zuřivce. Maminka chce Bóje ochránit a posílá ho rychle do pokojíčku. Bój slyší skrze zavřené dveře, jak tatínek křičí a bije maminku, která naříká. Je schovaný pod peřinou, bojí se a situaci nechápe. Snaží se najít vysvětlení, proč se jim tak hrozná věc děje a klade vinu sobě. Slibuje, že se bude více snažit doma pomáhat, že nebude rušit…