Hrabavce si nechám na konec

Tentokrát jsme požádali o popis pracovního dne učitelku a spisovatelku Naďu Horákovou, která žije na Slovácku. Bydlí v Mutěnicích u Hodonína a učí na základní škole v Dubňanech. Kromě učení píše historické romány a detektivky a je spoluautorkou scénářů televizního seriálu Policie Modrava. V tomto případě nám autorka popsala, co to znamená, když kantor učí „jen“ tři hodiny.

Crrrr – šest hodin. Brblajíc vypnu budík na mobilu. Zmátořím se a provedu veškeré úkony, abych mohla směle vyrazit do pracovního procesu.

Ve čtvrt na osm vyjíždím autem od domu. Za deset minut jsem ve škole. Dnes je pátek, můj nejoblíbenější den v tomto školním roce. Mám pouze tři hodiny přímé práce s žáky, což znamená, že mám tři vyučovací hodiny.


Známé firmy nepřišly

V 7:25 zazvoním na zvonek u vstupu do školy a jsem vpuštěna dovnitř.  V kabinetě si připravím věci na ony tři vyučovací hodiny, protože pak už nebudu mít čas. Od 7:40 se až do 10:45 nezastavím. Učím první tři hodiny a mezi hodinami mám dozor na chodbě. Naštěstí dnes nesupluju. Hurá!

V 7:40 vycházím na chodbu a ticho prolomí dusot a řev dětí právě vpuštěných do vzdělávacího svatostánku. V osm hodin mám první hodinu ve své třídě 9. A. Vejdu do třídy a hned na mě mává les rukou, aby se žáci omluvili, co všechno dnes doma zapomněli – od pomůcek až po domácí úkol. Začnu na ně chrlit svá mravoučná moudra, že jsou v deváté třídě, že se mají připravovat na přijímací zkoušky, že právě teď se rozhoduje o jejich dalším životě. Dívají se na mě a mlčí. Nadávám si, že jsem se zase rozvášnila, a jim je to jedno, myslí si svoje. Píšeme týden avizovaný diktát. Tři známé firmy jako obvykle raději nepřišly.

Dozor. Hodina dějepisu v 6. B. Dozor. Hodina češtiny v 6. C.

Placená zóna