Opráski sčeskí disgrafje

Jazykovým puristům už v 90. letech vadily patvary jako Wanastowi Vjecy, Řbitov zviřátek nebo cestopis Jiřího Svobody Autostopem kolem světa, který byl psán celý foneticky („F tom pitomym Toronťe...“). Pak však přišel rok 2012, kdy se poprvé objevil komiks Opráski sčeskí historje.


Drsné, až vulgární stripy na motivy našich dějin slavily nebývalý úspěch, přestože stavěly na primitivní kresbě a dysgraficky zpřeházeném jazyku. „Prhcají! A prcá i klár Zmikund!“ volají v komiksu husité za prchajícími křižáky v čele s králem Zikmundem. V tomto duchu se nesou příběhy Oprásků, kde dále vystupuje Přemisl Autokar (Přemysl Otakar), Fridex Falcski (Fridrich Falcký) či Jikra z Podebrat (Jiří z Poděbrad). 



Přestože nesdílím svatý hněv lingvisty Otakara Šoltyse, který komiks kritizoval za prznění pravopisu a nevhodný vliv na děti, z nichž „dělá dementy“, domnívám se, že Opráski do škol nepatří. A že jsem je viděl už na nejedné školní nástěnce ve snaze zpestřit žákům látku! Důvody jsou dva. To, co dítě vidí napsané, si fixuje do paměti. A zadruhé: dysgrafie je ve škole přehršel, netřeba ji tam ještě dovážet. 

Jan Nejedlý