Online archiv

Proč chtěl ptakopysk do Solopisk Daniela Kalinová Mladá fronta, Praha 2016

Tři události v poslední době rozčeřily tuzemský pohádkový svět. Dvě příjemné a jedna neveselá.

Příliv dětí cizinců do tuzemských základních škol staví učitele češtiny před nové úkoly. Třeba jak zorganizovat výuku zároveň pro rodilé mluvčí a pro cizince, anebo ještě lapidárněji, jak nejrychleji naučit chlapce z Mongolska, aby si nepletl slova tělocvična a toaleta.

Mediální výchova by v osnovách neměla být jen do počtu. Porozumět hrám a lstím, síle a slabosti či prostě smyslu masmédií je pro člověka dnešní doby poměrně klíčové.

Pracovní sešity z edice Hravá literatura nastolují kardinální otázku, jak nakládat s literárním textem. A také zdali snaha o zábavnost není v některých případech mírně řečeno kontraproduktivní.

Smrtelně jedovatý pamlsek! Pomsta je sladká! Dvakrát sražen tramvají! Znásilnila češtinu a odešla do Francie! - Toto by nejspíš vyvolávali kameloti, kdyby se u nás prodávaly knihy na ulici. Co knihy, přímo učebnice literatury! V jedné z nich právě pod těmito titulky najdete informace o literátech, jako byli Jan Zahradníček, Norbert Frýd, Josef Hiršal či Věra Linhartová. Skandální! Dechberoucí!! Pyramidální!!!

Vždy, když je v nějakém článku či knize autor Černých baronů Miloslav Švandrlík nazýván Miroslavem, zbystřím. Ačkoli jde o drobnost, obvykle za ní v textu následují další nepřesnosti a omyly. V případě učebnice Moderní dějiny pro střední školy to naštěstí neplatí.

Ty knihy poznáte podle velkých písmen na titulu, všudypřítomné infografiky uvnitř a přemrštěné ceny. A občas končí výzvou „pošli to dál“. Řeč je o motivační literatuře, knihách seberozvoje nebo také self-help books.