Online archiv

Mám osobní zkušenost z britských základních škol, kde děti nedostávají žádné učebnice. Během výuky pracují s různorodými texty ze školní knihovny -s atlasy, encyklopediemi, knihami, časopisy, katalogy apod. Namísto objemné školní aktovky nadité učebnicemi si nesou do školy tenkou složku na výkresy, testy, pracovní listy. I v České republice jsou děti, které do školy učebnice legálně nenosí. Ale pozor, ty obvykle mají sady učebnic hned dvě - jednu doma, druhou ve třídě. Ze zdravotních důvodů. U nás si základní školu bez učebnic zkrátka neumíme představit. Text: Jan Voda

Žáci 5. tříd mají osvojeny základy početních operací. Umějí sčítat, odčítat, násobit a dělit. Na základě těchto operací umějí řešit různé slovní úlohy. Většinu matematických úloh pro 5. třídu lze rozdělit do dvou směrů. Na technické příklady, kde žák nemusí moc logicky přemýšlet, ale kde je třeba předvést dovednosti technických úkonů. A potom na příklady, kde je nutné zapojit ve velké míře logiku. Chybou někdy je, že se žák snaží řešit logické úlohy paměťově. „Vzpomíná“ na přesný naučený postup, místo aby se snažil sám přemýšlet, jít v úloze logickými kroky kupředu. To žáci někdy provázejí vysvětlením: „To jsme neprobírali.“ Zde cítím náš hlavní úkol: naplnit je odvahou, získat je pro matematickou tvořivost, naučit je nebát se, experimentovat, neustále něco zkoušet. Dalším standardním nedostatkem je ztráta vize v úlohách, kde je třeba na sebe řadit více logických kroků a krůčků. Žák-řešitel postoupí pár kroků vpřed, ale pak ztratí nit a souvislost, najednou neví, kam vlastně míří. To lze překonat tak, že děti neřeší hned na začátku ty nejtěžší možné úlohy s mnoha logickými kroky, ale začnou snazšími, kratšími výpočty a postupně se propracují k úlohám středně těžkým, delším a potom až k těm nejtěžším. Poslední slabinou, kterou bych zmínil, je nedostatek zpětné kontroly. Žáci v 5. třídě mají takovou radost, že řešení kamsi dotáhli, že už je na ně příliš náročné dokončit celý výpočet opravdu dobrou zkouškou. A tak velmi často napíšou do odpovědi výsledek, který je na první pohled chatrný či nemožný. Opakovaně je vedeme a řídíme k tomu, aby vždy prověřili, zda jejich výsledná hodnota odpovídá všem uvedeným údajům v zadání, ale chápeme, že v tomto věku schopnost opravdu přesné a detailní zkoušky, která výpočet totálně prověří, je něco opravdu nesmírně složitého. Období páté třídy je pro učení matematiky a rozvíjení logiky pro učitele velmi vděčné. Děti ještě lační po vzdělání a každá dosažená znalost je pro ně velkou hodnotou. V průběhu přípravy dělají velké kroky kupředu a i zmiňované nedostatky časem odstraňují.

Čekají vaše dítě přijímačky na střední školu? V této příloze každý měsíc najdete odpovědi na své otázky i testy, které si vaše děti mohou ihned vyzkoušet. Tak jako je v životě přirozené, že se stále dokola mění generace těch, kteří již nabyli své životní zkušenosti, a těch, kteří jsou na počátku svého sbírání životních lekcí, tak se každým rokem objevují nové děti, které dosáhly věku, ve kterém se začínají zajímat o možnosti svého studia na základních školách s různým zaměřením nebo na víceletých gymnáziích a začínají pátrat po informacích, které jejich starší předchůdci již mají. Náš časopis se bude snažit těmto „nováčkům“ a jejich rodičům toto hledání usnadnit, proto nabízíme shrnutí toho podstatného, dnes z pohledu rodiče. Text: Šárka Kubcová

Pokládáme za zcela samozřejmé, že když dítě něco provede, tak je potrestáme. Někdy diskutujeme o formě a míře trestání přijatelné doma nebo ve škole, o nejvhodnějších postupech trestání, o efektivitě některých trestů v dnešní době, nicméně samotnou podstatu využití trestů u dětí nijak nezpochybňujeme. Nejvíc jsme ochotni diskutovat o použití tělesných trestů (vcelku jednoznačně odmítáme drastické tělesné tresty), ovšem vůbec nás nenapadne, že bychom mohli uvažovat o zrušení ostatních trestů při výchově dětí.

* „Od svých deseti let žiji převážně v USA, ale v rámci častých nájezdů na Česko se občas zabydlím v Praze. S manželem vychováváme naše dvě mláďátka -v češtině, angličtině i v romštině, a tudíž s velkým optimismem. Zajímám se o práva nezletilých a lidí se zdravotním nebo vývojovým znevýhodněním. Ráda učím. Mám specifický, nenasytný smysl pro humor,“ píše o sobě na svém blogu.

SOUSTŘEĎTE SE VÍC NA METODICKOU PODPORU ŠKOL!

MARKA MÍKOVÁ je herečka, hudebnice, zpěvačka, hudební skladatelka, režisérka, moderátorka a matka čtyř dětí. Pracovala v divadle Minor a působila jako moderátorka rádia Limonádový Joe. Hrála v několika televizních filmech, např. Robinsonka či Jak se budí princezny. Je jednou z organizátorek a hereček projektu Loutky v nemocnicích. Je autorkou dětských knih Roches a Bžunda, JO537 a Knihafoss (nakladatelství Baobab).

V říjnovém čísle jsme uvedli krátký článek o 20 letech vzdělávacího programu Svět energie. Rozhodli jsme se ještě pozvat na rozhovor paní, která s ním žije takřka od jeho počátku – Marii Dufkovou ze společnosti ČEZ.

První listopadové dny jsou tradičně zasvěceny památce zemřelých. Jenže současná doba se od všeho, co vážně připomíná smrt, odvrací, a tak i návštěvy hrobů blízkých slábnou. Stále více těch, kteří na hřbitovy přece jen přicházejí, však s sebou nebere děti na základě přesvědčení, že by jim tím mohli způsobit duševní traumata. Byť je toto „chránění“ dětí před konfrontací s lidskou smrtelností myšleno dobře, ochuzuje je o důležité zasvěcení do životní pravdy. A pokud nahlížíme na péči o hrob a návštěvu u něj jako na projev úcty, a to převážně úcty k našim předkům, neboť ti nás ve smrti především předcházejí, představuje neúčast dětí při tom jejich další ochuzení, které možná nezůstává bez následků.