Online archiv

S tím, jak se blíží závěr prvního vzdělávacího cyklu, zvažují mnozí rodiče otázku volby další vzdělávací dráhy pro své dítě. Mohou je samozřejmě ponechat na stejné škole, ale nabízí se zkusit štěstí na osmiletém gymnáziu nebo přestoupit na jinou školu, protože nikdy už to nebude tak „snadné“. Pozdější přestupy poněkud komplikuje skutečnost, že školy už neučí podle jednotných osnov, ale podle vytvořených školních vzdělávacích programů.

PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z ČEŠTINY NA OSMILETÉ STUDIUM Z ROKU 2009

V dnešní době jsou školy nuceny otevírat se rodičovské veřejnosti, snaží se nalákat potenciální uchazeče na pestrou nabídku vyučovaných předmětů či zájmové činnosti nebo na skvělé technické vybavení. Možná ale, že jedním z vodítek pro výběr školy mohou být i přijímací testy. Přijímací zkoušky slouží k tomu, aby si škola z přihlášených zájemců vybrala ty nejlepší, nejvhodnější, nejúspěšnější. Smysluplné by asi bylo, kdyby škola dokázala přijímací řízení připravit tak, aby během něj rozpoznala studijní potenciál uchazeče a mohla nakonec říci, zda se k sobě vzájemně hodí. Dítě i rodič by dostali zpětnou vazbu o tom, do jaké míry může daná škola rozvíjet uchazečovy studijní i osobností předpoklady. Zda mohou očekávat jejich plné využití a zhodnocení. Praxe je ale spíše taková, že přijímacím řízením je míněn test, jenž slouží jako síto pro výběr aktuálně nejúspěšnějších řešitelů. Podívejme se, co nám, rodičům, nabízejí dva ukázkové testy z českého jazyka pro žáky 5. tříd na následujících stránkách. Ukázkový test, který připravila firma Zkoušky nanečisto, obsahuje 30 uzavřených otázek s nabídkou čtyř odpovědí (správně je vždy pouze jedna odpověď). V drtivé většině převažují jazykové otázky nad literárními, úlohy se zaměřují na znalosti z české gramatiky a pravopisu (tvarosloví, skladba, nauka o slovní zásobě). Test nijak nezkoumá porozumění textu ani jazykové myšlení ani vlastní tvořivost dětí. Druhý ukázkový test poskytlo Podještědské gymnázium v Liberci. Náročnost tohoto testu ovšem spočívá v něčem jiném: uchazeči musejí prokázat nejen znalosti z pravopisu, tvarosloví či slovní zásoby, ale musejí také předvést, jak jim to „pálí“. V testu najdeme například úlohy, jež prověří, zda je dítě schopno aplikovat získanou znalost z gramatiky či literatury – zda ji dokáže tvořivým způsobem zpracovat nebo funkčně použít v aktuálním (možná nezvyklém) kontextu. Všechny úlohy jsou otevřené a nejedna z nich nabízí několik způsobů, jak si s nimi dítě může poradit. Co můžeme od takových škol očekávat? Je docela možné, že gymnázium, které postaví přijímací zkoušky podobně jako firma Zkoušky nanečisto, bude ve výuce preferovat znalosti, a to zejména na elementární úrovni osvojení, tzn. zapamatuj si, procvič, zopakuj. Takové zprostředkování lidského poznání nenabízí mnoho prostoru pro tázání ani pochybování. Z takového testu se bohužel nedozvíme, jak (a zda vůbec) škola rozvíjí a posiluje čtenářské dovednosti, učí žáky argumentaci a/nebo podporuje jejich tvořivost. Jak si potom jako rodiče můžeme být jistí, že škola bude v našem dítěti rozvíjet klíčové kompetence (jež se staly nedílnou součástí všech školních vzdělávacích programů)? V druhém testu se nám představuje škola, která nepodceňuje znalosti (které jsou samozřejmě základnou celého učení), ale snaží se ukázat, že pro ni ve vzdělávacím procesu budou důležité i jiné prvky: po žácích se bude chtít, aby přemýšleli a zdůvodňovali svůj názor, ale také jim bude ponechán prostor pro realizaci vlastních nápadů. Test je test a realita může být jiná. Přesto jsou přijímací zkoušky určitou vizitkou, jíž se škola prezentuje na veřejnosti. Rodičům dle mého čím dál víc záleží nejen na tom, jakého vzdělání se jejich dětem dostane, ale také na tom, jakým způsobem jim bude zprostředkováváno. Nejde jen o to, co z toho obrovského množství lidského poznání vybereme, ale o to, jak se s ním naučíme zacházet.

Čekají vaše dítě přijímačky na střední školu? V této příloze každý měsíc najdete průvodce krok za krokem přípravou na zkoušky.

Vědomí dosud nesplněné školní povinnosti na druhý den, neustále odsouvané, nad námi visí jak černý mrak a s blížícím se večerem vyvolává napětí, paniku a stres… Domácí příprava za těchto podmínek – na poslední chvíli, rychle odbytá – je pak celkově prožívána jako nutné zlo a efektivita je prakticky nulová. Je to nutné?

ZDENĚK PINC

Základní školy na venkově nemají na růžích ustláno. Vedení škol a zřizovatelé z obcí se stále intenzivněji zabývají otázkou, jak zajistit fungování školy v situaci dlouhodobého úbytku žáků a jak připravit a zajistit přechod školy na nový plánovaný systém financování. V našem případě se již dnes jedná o nejmenší dvoustupňovou školu v Kraji Vysočina a možná i v celé ČR. Dospělá laická veřejnost nelibě vnímá názory o potřebě přehodnocení základního školství v obci ve smyslu redukce II. stupně základní školy, protože II. stupeň byl součástí školy po celá desetiletí. Zaznívají názory, že redukce II. stupně je počátek demontáže samotné obce. Není jednoduché na veřejnosti obhajovat nepopulární změny a opatření. „Účetní matematika“ je však neúprosná, dlouhodobé zdroje na financování školy a obce musejí být vyšší než souhrn výdajů, opak vede k rychlé hospodářské destabilizaci nejen školy, ale i obce samotné. Případná, nebo i nutná redukce II. stupně základní školy je záležitost vyžadující pečlivé naplánování, protože jak školy, tak obce mohou být vázány dotačními závazky. Je to však i pro mne demotivující činnost, protože každému starostovi, každé obci jde především o rozvoj, nebo minimálně o udržení stavu. V našem případě máme vážné zkušenosti s následky nedostatečného financování školy v minulých letech. Přestože škola po mnoho let vykazovala úbytek dětí, investovala obec do zateplení školy, škola získala grant na další odbornou činnost a nyní není jednoduché naplánovat financování obce a školy na příští období bez rizika další ztráty. Nyní má pouze 68 dětí na obou stupních základní školy. Ve funkci ředitele malé školy musí být ve vztahu k obci osobnost, která se nebude bát jednat o problémech a bude chtít znát řešení ze strany zřizovatele. Pasivita v řízení školy a ve vztahu ke zřizovateli vede k hospodářským problémům, kterými může dojít až k porušování rozpočtové kázně. Je-li komunikace mezi obcí a školou (pomalá a bez zájmu řešit příčiny problémů v hospodaření) na nízké úrovni, nelze provést žádná organizační opatření vedoucí ke stabilizaci. Domnívám se, že je správné, aby za současného právního stavu rozhodoval o škole zřizovatel. Jako určitou komplikaci vidím tu část školského zákona, která upravuje postavení ředitele školy. Myslím si, že zřizovatel by měl mít větší pravomoc. Je téměř jisté, že dojde k intenzivnějšímu „boji“ o potenciální žáky tam, kde ještě nějací jsou. Škola a obec, která je jejím zřizovatelem, musejí připravit tak kvalitní plán, aby děti a jejich rodiče získali přesvědčení, že škola, kterou jejich dítě navštěvuje, je ta nejlepší. Mám na mysli venkovskou školu. Na druhou stranu není bez zajímavosti připomenout, že existovala doba, kdy i v odlehlých venkovských oblastech byly vystavěny a zřizovány nové základní školy, a myslím si, že tomu bylo v horších ekonomických podmínkách, než které jsou nyní. Závěrem si dovolím konstatovat, že plány na podporu nebo redukci venkovské základní školy je potřeba připravit s velkým předstihem, aby vůbec bylo možné skutečně řízeně a plánovaně dosáhnout stanoveného cíle. Kromě demografických údajů, ze kterých vyplývá úbytek obyvatelstva na venkově, a tím pádem žáků ve školách, je dle mého názoru znatelnou zátěží škol příliš vysoká míra technických předpisů (např. hygienických) a z toho vyplývajících povinných investic. Desítky let nebyly ve školních jídelnách elektronické bezdotykové baterie a tato skutečnost se nijak, ani statisticky neprojevila na zdraví naší generace. Je více provozně-technických problémů, které musejí ředitelé základních škol řešit. Omezením zbytných výdajů mohou získat potřebné prostředky na důležitější potřeby. Nemalou uspořenou položkou například může být úspora vyplývající ze změny správce počítačové sítě, změna SW licencí, zavedení IP telefonie a redukce standardních telefonních linek. V souhrnu je možné s jistotou říci, že se dají uspořit desítky tisíc korun ročně.

* Přenesla se tahle vzdělávací všeumětelská role i do tvého života? Volají ti kamarádi a příbuzní, když se ocitnou v úzkých?

Děti s TS. Znáte je? Ze školy mají trauma! Jak jim pomoci? O Touretteově syndromu (TS) se v poslední době začíná více hovořit, což je pro děti, které touto nemocí trpí, doslova vysvobození. Škola a TS se příliš nekamarádí a nemocné děti mají ve škole většinou značné problémy.