Online archiv

Učitel vstupuje do četných a namáhavých kontaktů s velkým množstvím lidí (žáci, kolegové, vedení, rodiče atd.), proto je zejména v sociálně-emocionální oblasti vystaven trvalé zátěži. Ta se potom může negativně projevit v tzv. burn-out efekt, syndromu vyhoření. Jeho proces má několik stadií, viz např. členění z publikace Antistresový program pro učitele:

Dnes pozorujeme, že mnohé hlasy pedagogů nesplňují kritéria zdravého hlasu. U učitelů se setkáváme s problémy, které souvisí se špatnou mluvní technikou. Ta zatěžuje a unavuje hlasové ústrojí, což se projevuje sníženou kvalitou hlasu. Jaké jsou negativní vlivy?

Když se stane dítěti něco nepěkného, cítíme, že událost nemůžeme nechat bez odezvy. I ve světě, kde se každodenní dávka zmařených lidských životů počítá na stovky, vzbudí ohrožení dítěte soucit a rozhořčení. Není to tak dávno, co se pokoušel o sebevraždu skokem z Nuselského mostu třináctiletý školák. Podle sdělovacích prostředků šlo o reakci na třídní nebo ředitelskou důtku. Podobných případů není u nás na desítky, ale opakují se s železnou pravidelností, přinejmenším kolem vysvědčení.

Když dětský domov na dvě hodiny navštíví novináři nebo umělci, výsledkem je článek o báječných dětech a krásně prožitých dvou hodinách. Umělci budou nejspíš zděšeni tím, že děti mají omezenou možnost pohybu, že se před nimi vše zamyká apod. Neuvědomují si, že jde o dětský domov se školou, v podstatě o dřívější polepšovnu, kterou obývají děti s nařízenou ústavní výchovou. Náhle vzbuzený soucit s dětmi bohužel často překrývá riziko, které je dnes čím dál aktuálnější – agresivitu dětí směrem k pedagogům.

Na základních i středních školách je jedním z hlavních předmětů Český jazyk a literatura. Odborníci (i učitelé) si myslí, že každý, kdo absolvuje povinnou školní docházku, by měl znát základní díla české i světové literatury. Ale v současné době čtené slovo bohužel již není hlavním zdrojem uměleckého zážitku, tuto roli dnes čím dál více plní obraz. Žáci daleko více poslouchají populární hudbu a sledují televizi. V těchto směrech ale škola žákům neposkytuje žádné informace, podle kterých by se v množství hudby, filmů a televizních pořadů mohli orientovat a vybrat si to skutečně kvalitní.

Opět nemá domácí úkol. Přes zákaz běhá o přestávce. Vyrušuje, nereaguje na napomínání. Surově napadl spolužáka. Odmlouvá, je drzý. Některé žákovské knížky se hemží poznámkami, a změna chování nepřichází. Mají vůbec smysl?

Na vietnamské spolužáky si děti zvykly už na mnoha českých školách. Jen na základních školách studovalo loni asi tři a půl tisíce dětí z Vietnamu a představovali tak skoro třetinu všech žáků ze zahraničí. Většina z nich pak pokračuje na gymnázia a mnozí i na vysokou školu.

Od září příštího roku mají všechny základní školy a osmiletá gymnázia v ČR povinnost začít v prvním a šestém ročníku (resp. v primě) vyučovat podle svého školního vzdělávacího programu (ŠVP). Čím víc se termín blíží, tím víc se v pedagogických médiích i na stránkách denního tisku řeší otázka připravenosti škol k takovému kroku. A také skutečná ochota ředitelů škol a učitelů samých k jeho přijetí.

Jedním z humanistických principů je i snaha o sociální integraci postižených. Švédsko má, jak známo, dobře rozvinutý sociální systém, a tím pádem by i integrace postižených měla být na vysoké úrovni. Chtěla jsem se o tom jako studentka oboru psychopedie přesvědčit, a tak jsem v této zemi absolvovala studijně-výzkumný pobyt. Předmětem výzkumu byli především lidé s mentálním postižením. Poznatky jsem získávala prostřednictvím rozhovorů s odborníky i laiky, kteří se angažují v oblasti pomoci dětem či lidem s postižením vůbec.

Šestadvacetiletá Jana Kučerová je profesionálním zdravotním klaunem. Vystudovala JAMU v Brně, zabývá se divadelními a pohybovými workshopy pro děti i dospělé, divadlem s dětmi a pro děti, interaktivním a pouličním divadlem. Jako sestra Sádra (každý zdravotní klaun má nějakou přezdívku) se specializuje na přesné měření pulzu na nose, kouzlení s kelímky a míčky a odemykání doktorské tašky na dálku. Se staršími dětmi a svými kolegy připravuje cirkusové vystoupení. Měsíčně navštíví asi 10 dětských oddělení, celkem jde asi o 130 dětí, většinou ve věku od 1 do 15 let.

Velký mediální rozruch nedávno nevyvolala Analýza odměňování žen a mužů ve školství, kterou si nechala vypracovat Otevřená společnost. Pozornost nevzbudil ani tak samotný text analýzy, jako komentování jejích závěrů ze strany mužů. Z textu vyplývá, že za rozdílem mezi platy učitelů a učitelek na základních a středních školách (muž průměrně 21 863 korun, žena jen 16 754 Kč - Český statistický úřad, 2003) stojí nejen objektivní příčiny, ale i tzv. genderové stereotypy, tedy vžité představy o mužích a ženách.

V minulém čísle jsme psali o setkání, kde učitelé češtiny diskutovali o tom, jak učit svůj předmět. Nejen učitelé, ale i rodiče si málem zoufají nad tím, že dnešní děti téměř nečtou. Jak se s tím vyrovnat? Nakolik může čtení, či naopak nečtení knížek ovlivnit budoucí život dítěte? Tato otázka se táhne celým následujícím rozhovorem s ostravským spisovatelem a překladatelem Janem Balabánem, držitelem literární ceny Magnesia Litera 2005 za soubor povídek Možná že odcházíme.