Online archiv

Na jaro a jarní sluníčko se vždycky těšíme. Děti, protože už mají dost sněhu i klouzaček, a všechny učitelky, protože je méně svetrů, rukavic, méně zavazování šátků a šál i kombinéz, které se tak těžko navlékají.S radostí pak každý rok společně s dětmi připravujeme Vítání jara. Pokaždé naše oslava vypadá jinak. Ještě dnes nám krásné výrobky a řada fotografií připomíná chvíle, které v Pohádce společně s námi strávila v pilné prácipaní Jiřina Vyčichlová, lidová umělkyně z Hronova. Trpělivě učila dětské prstíky vytvářet drobné ozdoby z hronovického těsta - materiálu jako stvořeného pro práci s předškolními dětmi. Rodiče po usušení výrobků obdivovalivěnečky, ptáčky a srdíčka, které děti s laskavou a usměvavou paní Vyčichlovou vytvořily.V minulém roce jsme pozvali na Vítání jara i kamarády ze školy pro neslyšící, se kterými nás spojuje dlouhodobá spolupráce. Ustrojili jsme Vesnu i Moranu a před školkou jsme společně tancovali, hráli hry i cvičili a celouplochu před naší Pohádkou jsme pomalovali a vyzdobili barevnými křídami. Nejen rodinní příslušníci, ale i náhodní kolemjdoucí se usmívali a s uznáním hodnotili výstavu výtvarných prací dětí venku uprostřed sídliště, která spolus naším programem připomněla veřejnosti důležitost předškolní výchovy a přinesla na jedno všední dopoledne mezi jinak tiché paneláky sváteční náladu a oživení.Dětem se také dostalo odměny - pekárna pro ně napekla výtečné koláče, kterých byly plné mísy. Moranu si odnesli kamarádi ze speciální školy - k řece je od nás daleko a oheň přece mezi domy nepatří. Zato s Vesnou jsme seradovali ještě několik dnů, kdy"stála jako modelka"našim malým výtvarníkům.

Skupinu pětiletých dětí upoutala knížka Markéty Prachatické"O kočičce, myšičce a červené slepičce", která se stala základem tvorby integrovaného bloku. Pohádka obsahovala postavy, situace a problémy, které muselahrdinka příběhu - červená slepička - řešit: poznávání dobra a zla, rozlišování správného a nesprávného chování, jednání v různých situacích. Děj upoutal pozornost dětí, práce s pohádkou jim umožnila vstoupit do rolí postavzvířátek a přemýšlet nad problémy. Během společného povídání jsme se zamýšleli nad důsledky chování pohádkových postav i nad chováním každého z nás.Hrdiny pohádky jsou kočička, myšička a červená slepička. Jednou se slepička po probuzení ptá zvířátek, kdo jí pomůže rozdělat oheň, zamést podlahu a připravit snídani. Ani jedno zvířátko nechce pomáhat, ale na snídani majíchuť. Dostanou ji pod podmínkou, že už budou pomáhat.V další části příběhu se objeví lišák a ptá se zvířátek, které z nich ho podrbe na zádech. Jediná slepička je odvážná, ale na svou odvahu doplácí, lišák ji chytí, pochytá i ostatní zvířátka a strčí je do pytle. Po cestědomů lišák usne a slepička sebe, kočičku a myšku osvobodí. Společně nanosí do pytle kamení a nic netušící lišák po probuzení pospíchá domů, aby lišce přinesl večeři.Motivační činnosti, na které navázaly další aktivity vycházející z příběhu, spojovala skutečnost, že se děti nenásilně učily domýšlet příběh, řešit zadání, zamýšlet se nad problémy, spontánně se vyjadřovat a stávat sespolutvůrci při vymýšlení činností. Některé činnosti si děti vymyslely samy, napadly je třeba hádanky typu"Co by se stalo, kdyby", zahrály si honičku s pravidly -"Drbání na zádech"a sluchovou hru"Slepičko, pípni, myšičko pískni". Mohly si také celý příběh nakreslit. Na otázku, co se jim v pohádce nejvíce líbilo, děti většinou odpovídaly: že je zaujalo, jak byla slepička hodná a chytrá. Také se jim moc líbilyobrázky v pohádce.Téma jsme doplnili vyprávěním podle obrázků s cílem rozvíjet vyjadřování. Prohlíželi jsme si obrázky a hledali jsme, co je podobné nebo stejné. Nakonec jsme si zahráli na slepičí zápasy - dvojice dětí ve dřepu do sebenarážejí dlaněmi a snaží se navzájem povalit. Nesmějí ale překročit čáru anebo upadnout. Prostřednictvím pohádkového příběhu se děti snažily nahlížet na problémy druhých a možná si udělaly určitou představu o plnění povinností.Snad alespoň trochu pochopily, jak je důležité nepodvádět, dodržet, co se slíbí, pomáhat, být spravedlivý a vděčný.

V mateřské škole se děti pravidelně setkávají s knihou. Jaká je ale situace v rodinách? Rodiče mívají málo času a mnohdy je pro ně jednodušší posadit dítě k televizi.Dobře vybraná kniha děti vždy zaujme.

Ve výtvarně pracovním kroužku pracujeme hlavně s papírem, nůžkami a barvami, ale potěšíme se i písničkou a vyprávěním, jezdíme na výlety. Letos přibyly do kroužku menší děti, které rády používají připravené šablony. Pomocíšablon mohou vytvořit veselého beránka nebo zajíčka.

Zvířátka v zoologické zahradě navštěvujeme téměř po celý rok. Komu se ale poštěstí mít ve třídě svoji vlastní ZOO? Zkuste si vyrobit svá vlastní papírová zvířátka.,Chlupaté zvířátko ve školce mít nemůžeme, zato s papírovými zvířátky si můžeme hrát každý den.

Žasneme nad statistickým zjištěním, že třetina dětské populace se málo pohybuje a nemá kladný vztah k pohybu. Ten se však vytváří již v předškolním věku.Zkusme si s dětmi povídat o tom, jaké mají představy o svém těle.

Naučila jsem se dětem pohádky, pohádkové příběhy"šít na míru". Myslím, že tento způsob okamžitého vyprávění na dané téma - děti si samy zvolí, o čem chtějí vyprávět před spaním - je náročný. Vyžaduje to pohodu,koncentraci, zkušenost, hodně poznatků, fantazie, podnětné prostředí jak pro učitelky, tak pro děti.Vždycky jsem obdivovala zkušené kolegyně, které dokázaly vyprávět pohádky poutavě, krásnou češtinou, děti poslouchaly a vstřebávaly každé slovo. Postupně jsem si vytvořila svou cestu - moje prvotina vznikla předVelikonocemi. Hrdina"velikonoční zajíček"prošel celou výrobou čokolády v továrně: forma, staniol, namalovaný zajíc - konkrétní figurka jako motivační prvek nám vydržel do léta - to už je patnáct let. Filípek, dítě,které tenkrát tak bezprostředně doplňovalo mé vyprávění, vtahoval ostatní děti ke spolupráci, rozvíjení příběhu, nyní bude maturovat.Další období mého působení bylo na vesnické mateřské škole. Tak tam jsem se s vymyšlenými pohádkami nechytala. Tyto děti byly veskrze praktické, manuálně zručné, překvapovaly mě tělesnou zdatností, láskou k přírodě,znalostmi o přírodě a hospodářství. Uměly nachystat"hostinu pro celou vesnici", bavit se, radovat ze života.Ve městě s dětmi ze sídliště je práce jiná. V letošním školním roce máme"plyšový květ, v něm růžový zajíček". Pro mě je to kýč, pro děti"Králíčková - Zajíčková". Další kamarád je plyšový hnědý králíkRuda. Kladná a záporný - oba dětmi velmi milovaní. Děti si mohou denně přát, jaký příběh chtějí slyšet, samozřejmě jsou spolutvůrci příběhů. Někdy zvířátka reagují na situaci ve třídě - chválí, opakují písničku, připravují dětik zápisu do ZŠ, řeší na přání rodičů např. problém"bubák u mě v pokojíčku večer". Každý příběh má výchovný moment.Vždy je podporována jazyková hravost dětí, fantazie nezná mezí. Děti opravdu mají radost z projevu, dokážou vyjádřit svoje problémy i radost, opravují Rudu, když poplete větu. Hlavně chtějí a mají potřebu mluvit - říct svátrápení, problémy, radost.

I do života malých dětí občas zasáhne smrt a navždy s sebou odvede někoho blízkého. Nejčastěji dědečka nebo babičku, ale někdy i toho, kdo představuje bezpečí dětského světa, jednoho z rodičů.Možnost vyplakat se v náručí někoho blízkého je nejúčinnějším lékem na bolest.

Jednou z možností, jak se seznámit s péčí o předškolní děti v jiné zemi, je pracovní nebo studijní návštěva. Pojďme se podívat, jak to vypadá v jedné anglické mateřince.Zahradu školky děti využívají nejen ke hrám, ale také ke společnému jídlu.

První měsíc v roce je nejdůležitější pro budoucí prvňáčky. Koná se totiž zápis do 1. třídy základní školy. Mohlo by se zdát, že tahle skutečnost se mateřské školy týká jen okrajově, ale to není pravda. Většina dětí, které jdou kzápisu do první třídy, chodí do mateřské školy. A součástí předškolní výchovy je formování kompetencí - schopností potřebných k celoživotnímu učení. Učení probíhá formou nejrůznějších činností.Rodiče ale většinou nevědí, jak takové činnosti probíhají. Znají jen jejich výstupy - obrázek v šatně, naučená básnička apod. Proto jsme letos pro rodiče předškoláků připravili ukázku takového běžného"školkového"dne. Ve 3. třídě naší mateřské školy je 23 předškolních dětí, takže se většina její činnosti vztahuje k přípravě na vstup do základní školy.Začínáme ráno v komunitním kruhu. Cvičíme fonematický sluch, upřesňujeme matematické představy a prověřujeme obecné vědomosti - povídání o ročním období, o práci dospělých apod. Pozorujeme sociální kontakty - jak se dítědomlouvá s vrstevníky a jak s námi učiteli. Zjišťujeme, jak umí zvládat zadané úkoly, a podporujeme jeho samostatnost.Při svačině necháváme děti, aby si samy připravily jídlo a také po sobě uklidily. Při skupinové práci u stolečků opravujeme nevhodné držení tužky. Sledujeme, jak se děti koncentrují na práci a jak si jsou schopny udržetpořádek na pracovním stole. A stále upevňujeme schopnost pravolevé orientace.Celý den posloucháme děti a mluvíme s nimi. Takže známe jejich komunikační schopnosti, bohatství slovní zásoby a způsobů vyjadřování a slyšíme i případné problémy výslovnosti.Malou ukázkou jsme se snažili přiblížit rodičům celou tu velkou a zajímavou práci s dětmi. Mnozí byli překvapeni - tohle vy ve školce děláte, to jsem nevěděla. Jiní potěšeni - ten náš umí všechny číslice. Ale pro všechnyto byla příležitost k poznání a podnět k přemýšlení - i pro nás učitele.Děkuji paním učitelkám ze 3.třídy, Ing. Janě Dostálové a Marcele Krčálové, které ukázkovou hodinu připravily.

Před pěti lety jsme se s kolegyní rozhodly, že pro děti s odkladem školní docházky zkoncipujeme třídu, která je bude intenzivně a systematicky připravovat na základní školu. Co nás k tomu vedlo? Byla to zkušenost, že mnoho dětík nám do speciální mateřské školy přichází pozdě, většinou až učitelky základní školy zjistí vážné nedostatky při zápisu do 1. třídy.Několikrát k nám byly poslány i děti, které již docházku do 1. třídy zahájily. Tyto děti mají podobné problémy: řečové nedostatky (vady ve výslovnosti, dysgramatismy, malou slovní zásobu), problémy v oblasti jemnémotoriky, nezralý výtvarný a grafický projev, mají potíže se sociální adaptací, obtížně se soustřeďují, nezvládají sebeobsluhu. Po projednání s vedením školy jsme naši myšlenku třídy pro děti s odkladem školní docházky prodeset dětí, u kterých existuje předpoklad pro vřazení do běžné základní školy, zrealizovaly. Po pěti letech provozu této třídy je možno hodnotit ji jako smysluplnou.Při sestavování programu výchovné práce vycházíme jak z"Programu výchovné práce pro speciální mateřské školy", tak z"Rámcového programu pro předškolní vzdělávání."Program této třídy je sestaven tak,aby si děti osvojily dovednosti potřebné pro výuku čtení, psaní a počítání a naučily se samostatnosti mimo okruh vlastní rodiny. Mezi specifika práce patří každodenní logopedická péče - jak individuální cvičení, tak společnélogopedické chvilky a každodenní provádění grafomotorických cvičení. Tyto činnosti zajišťují odbornice - logopedka a speciální pedagožka vyškolená v rozvíjení grafomotorických dovedností.Všechny děti mají svůj nelinkovaný"úkolový sešit", ve kterém procvičují grafomotoriku i doma. Opakují s rodiči to, co už natrénovaly v mateřské škole. Podobně procvičují mluvení - úkoly zapisujeme do malých notýsků.Prostřednictvím úkolů nenápadně přimějeme rodiče ke spolupráci a snaze pomoci dětem při přípravě do školy. Rodiče mohou případné problémy zkonzultovat v odpoledních hodinách vyhrazených pro logopedickou poradnu. Všechnyděti v této třídě nemají stejné problémy. Obtížnost a tempo práce proto přizpůsobujeme individualitě dítěte a jeho schopnostem. Snažíme se děti příznivě naladit pro práci. Dítě musí samo chtít a na učení se těšit.Pro nás pedagogy je velmi důležitá spolupráce s odborníky, hlavně klinickými logopedkami a psychology, spolupracujeme i s SPC. S nimi konzultujeme a sjednocujeme naše aktivity a respektujeme jejich rady. Společně s nimi arodiči hledáme nejvhodnější základní školu pro jednotlivé děti.O všech činnostech jsou vedeny záznamy, které slouží jako podklady ke srovnávání a hodnocení. K porovnání stavu řeči slouží magnetofonové nahrávky, o pokroku v grafomotorice svědčí velký balík pracovních listů. Objektivníposouzení celkového stavu dětí provádí psycholožka.Zajímáme se o osud našich dětí i po jejich nástupu do základní školy. Velmi nás těší, že děti z naší třídy jsou úspěšné.

Reaguji na článek v Informatoriu z ledna 2006 nazvaný"Nadané dítě v současné škole."Před třemi lety nastoupil do naší mateřské školy tříletý chlapec Adam. Byl spíše nenápadný, v kolektivu nad ostatními kamarády ničímnevynikal. Během pobytu v MŠ dával o sobě vědět čím dál tím víc a vyloupl se ze své skořápky.Projevoval se jako všestranně nadané dítě, např. už v šesti letech dovedl číst z jakékoliv knihy, psal si své"školkové"objevy, ale na první pohled to byl stále skromný chlapec. Adámek měl ještě mladšísestřičku, kterou jako starší brácha ochraňoval, a také maminku, které kreslil ve školce pěkná srdíčka. Jenomže tato"maminka"měla raději než své děti alkohol. My jsme o problému věděli a spolu s tatínkem a paníředitelkou jsme tuto velmi citlivou situaci museli řešit.A co náš Adámek? Ten měl své vnitřní pocity, které dával vždy nějak najevo - například při výtvarných činnostech měl jako jiné děti nakreslit"s kým si doma hraje". Řekl nám:"Maminka tady není, ona pořád spí".To, že znal každou píseň a báseň jako první, nebylo nic výjimečného. Jednou, když jsem dohrála dětem oblíbené písničky, mě Adam požádal, zda si může také něco zahrát. U klavíru pak seděl často a hrál i za mne. Také sestalo, že jsem hrála novější píseň, kterou jsem ještě neznala zpaměti - Adámek perfektně zaskočil. Na besídce pro maminky hrál písně, které jsme si ve školce zpívali (jedním či dvěma prsty dokonce i s křížky), vše hrál s velmidobrou dynamikou a rytmem a tím prokázal své nadání a talent.Společně s tatínkem se nám podařilo pronajmout na určitou dobu pro Adámka klavír domů. Na naše doporučení navštívil tatínek učitelku hudby a ta Adámkovi umožnila vystupovat na závěrečném koncertu hudební školy, aniž by doZUŠ začal chodit. Hrál tam to, co se sám naučil a co slyšel. Teprve po prázdninách začal navštěvovat první třídu a nastoupil jako žáček do ZUŠ.Adámek je spokojený, vše bere jako něco, co se mu líbí, co ho těší a baví. Má však jedno velké přání - aby se mu maminka vrátila. Jeho velkým štěstím je skvělý tatínek, babička a dědeček. Doufejme, že ve škole natrefí nasprávné pedagogy, kteří uznají, že může být"kuře chytřejší než slepice"a budou jeho nadání a talent podporovat i v jiných oblastech.