Výchova vysoce citlivých dětí může být snazší, když víte, jak na to

Koupit na e‑shopu

Novinářka Julie Leuze shromáždila při rozhovorech s rodiči vysoce citlivých dětí mnoho rad a tipů, jak si poradit v náročných situacích i běžném provozu. Kniha Výchova vysoce citlivých dětí vás provede oblastmi přemíry vjemů, nástupu do nové školky či školy, nočními strachy, vrtochy, ale i rozdíly mezi vysoce citlivým dítětem a dítětem s ADHD. Svá zjištění autorka konzultovala s jedním z nejlepších odborníků současnosti na toto téma Rolfem Sellinem, zakladatelem stuttgartského Institutu pro vysoce citlivé osoby.

Pokud vás přepadnou pochybnosti, že při výchově vysoce citlivého dítěte můžete nadělat tolik chyb…má pro vás autorka slova ujistění. „…pochybnosti o sobě samém všichni známe. Jsou nevyhnutelnou součástí rodičovství! Stejně jako chyby, které děláme: Křičíme na děti. Říkáme jim zraňující slova. Zkoušíme nesprávné výchovné metody. A někdy bychom ty drobečky nejraději vystřelili na Měsíc. Ale potom…

… se dětem omluvíme za to, že nám ujely nervy, a zjistíme, jakého velkorysého odpuštění se nám dostane. Poučíme se z chyb a příště si budeme dávat pozor na jazyk. V průběhu let přijdeme na to, jak bychom se svými dětmi měli nejlépe zacházet a které tipy a rady bychom měli okamžitě uvrhnout v zapomnění. A nakonec budeme většinu času bez sebe štěstím, že naše děti nežijí na Měsíci – ale tady s námi.“

Vysoká citlivost se může stát vaší předností, tvrdí Rolf Sellin

Ukázka:

Pojmenujte emoce a nevyhýbejte se jim

Mějte radost z toho, když vaše dítě nechá emocím volný průběh – je na nejlepší cestě k tomu, aby si k nim vybudovalo zdravý přístup! I když přitom občas práskají dveře jako u Janina syna:

„Doma projevuje svoje pocity velmi otevřeně: jásá, padá mi kolem krku a pusinkuje mě, ale dokáže i křičet bolestí, když si ublíží, a když se vzteká, rád s hlasitým řevem práská dveřmi. I svůj strach (v poslední době často vidí v bytě čarodějnice, duchy a příšery) projevuje vůči mně velice zřetelně. Před lidmi, které tak dobře nezná, to pro něj tak snadné není.“

Pro vysoce citlivé dítě je nadmíru důležité, aby si emoce dokázalo připouštět a pojmenovat je. Pokud jen s nelibostí dává své city najevo, měli byste ho k tomu povzbuzovat. Autorka a vychovatelka Susanne Stöcklinová-Meierová píše: „Pro děti je důležité, aby směly své emoce projevit a připustit si je. Už malé děti se mohou naučit své emoce cítit, všímat si jich a nakládat s nimi. Důležité je, aby dospělí dětem naslouchali a neskákali jim do řeči. V žádném případě byste neměli dětem jejich pocity vymlouvat.“ Stöcklinová-Meierová mimo jiné doporučuje vyrobit si barometr nálad. Pro malé děti je snazší, když mohou nastavit ručičku na „Jsem smutný“ než odpovídat na – mnohdy i netrpělivě položenou – otázku: „Co je to s tebou? Proč se tak kaboníš?“

TEST: Jste vysoce citliví? Otestujte se!

Některé děti své pocity možná raději namalují. Nebo nechají medvídka či panenku, aby mluvili za ně. Hlavní je, aby směly své emoce vyjádřit bez vlastní dětské cenzury a bez hodnotících slov rodičů. Neboť: „Když se dítě (…) naučí, že cítit emoce je dovoleno, pak se naučí i to, že se v budoucnu nemusí obávat své city vyjádřit ani mít strach z citů těch druhých.“ Zde je také důležitý příklad rodičů. Buďte ohledně svých vlastních citů co nejupřímnější. Když budete své city skrývat, jak se potom má dítě naučit, že má dělat pravý opak? Obtížné to je ovšem tehdy, když jde o negativní emoce rodičů, např. když se tatínek s maminkou hádají. Jak jsme již naznačili výše, vysoce citlivé děti takovými spory velice trpí.

Co tedy máte dělat? Je nutné křečovitě zamezit jakékoli hádce a zamést všechno pod koberec? To jistě ne. V takovém případě totiž nenastolíte harmonii, nýbrž jen zdánlivý klid, který vysoce citlivé děti velmi znejistí. Jednoduše vycítí, že něco není v pořádku. Jsou tedy povoleny nezřízené slovní potyčky? Ani to ne! Rodiče by se měli pokusit vést hádku tak, aby to dětské dušičky (a ani jejich vlastní duše) nezraňovalo. Rozhodně se tedy zdržte vyhrožování, paušálních obviňování („ty to děláš vždycky“, „ty nikdy nechceš“) a ponižování! I když je to v zápalu boje těžké, kdykoli je to jen možné, měli by rodiče svým příkladem ukázat, že bouřka může být pozitivní a uzdravující a že se pak nemusejí všude kolem válet trosky. Namísto toho se uvolní cesta pro usmíření. V každém případě byste se proto měli usmířit před zraky dítěte! Dejte dítěti jasně najevo, že teď je mezi maminkou a tatínkem zase všechno dobré.

První pomoc pro vysoce citlivé

Susan Marlettová-Hartová k tomuto tématu píše: „Z takových názorových neshod se děti mohou i poučit – například o tom, že není chyba dát průchod emocím. Záleží na tom, jak hádka vypadá. A jestli se nakonec obnoví mír a respekt. I vysoce citlivé dítě může a musí získávat negativní zkušenosti, aby do světa vstoupilo sebevědomější a sebejistější. Pokud ale jeden z rodičů nebo případně oba rodiče v rodinném soužití trpí, pak s nimi stejnou měrou trpí i vysoce citlivé dítě.“ Tím se dostáváme k otázce vážných konfliktů. Tady už samozřejmě nestačí podat si symbolicky ruku, když se do sebe za hodinu pustíte znovu. Místo toho byste měli využít síly ke změně trýznivých podmínek pro blaho všech členů rodiny. Bude-li to nutné, vyhledejte odbornou pomoc – kvůli sobě, svému manželství a svým dětem.

Vnímejte tělesnou citlivost a neberte ji na lehkou váhu

U řady vysoce citlivých dětí se setkáváme se zvýšenou duševní, ale i tělesnou citlivostí. Pedagožka Regula Wehlteová k tomu uvádí: „Při tělesném kontaktu je u vysoce citlivých dětí na místě obezřetnost. Některé jej vyžadují ve velké míře, jiné nesnášejí, když se k nim někdo přiblíží. Připouštějí pouze kontakt několika málo osob, k nimž mají velkou důvěru a náklonnost. Je důležité to respektovat. Je třeba dítě bedlivě sledovat a odhadnout, co potřebuje a co se mu líbí.“

Některé děti upřednostňují spíše cílené – a tedy předvídatelné – doteky, jako je třeba masáž, před „bezcílným“ mazlením. Můžete to vyzkoušet! Masáž je totiž hezká příležitost k tomu, abyste podpořili vnímání sebe samého a současně posílili vzájemné pouto. Ve vzdělávacích institucích pro rodiny, ve veřejných kurzech atd. se mohou matky a otcové snadno naučit, které formy masáží jsou pro děti vhodné. K danému tématu je dostupná i řada knih.

Jak provádět masáže dětí a kojenců

Když si dítě ublíží, není vhodné mírnit jeho bolest slovy jako: „Vždyť to není tak zlé.“ Vaše dítě svou bolest cítí, takže byste mu ji neměli vymlouvat. Na druhou stranu by však rodiče neměli právě u vysoce citlivých dětí malé bolístky dramatizovat. Zde se nabízejí rituály, které pomohou bolest vnímat a brát vážně, ale zároveň zahánět. Patří sem zpívání oblíbené písničky, bolest lze také jednoduše odfouknout apod. Může to znít banálně, pro vysoce citlivé děti je to však nesmírně důležité, neboť jejich intenzivní vjemy je mohou rychle znejistit a vylekat.

Vysvětlete dětem, že bolest má i svůj smysl. Kdyby necítily bolest, když se říznou do prstu, mohly by si ho uříznout! Takové příklady pochopí i menší dítě. Pomohou mu, aby bolest nebralo jako hrozbu. I vysoce citlivé děti se tak mohou naučit zacházet s bolestí s větším klidem.

Knihu Výchova vysoce citlivých dětí koupíte na našem e-shopu