Výchova ke ctnostem

„Děti, dnes jsem přinesla knížky o velkých vynálezcích. Chcete se podívat, co všechno dokázali vynalézt? Můžeme si pak společně zkusit nějaký pokus, třeba vyrobit sopku.“ – „Ano, ano, ano!“ – „Teď se ve vás hezky probudila zvídavost. Ta se objeví vždycky, když máte chuť poznávat a zkoušet nové věci.“

Co je to ctnost

Slovo ctnost zní zvláštně. V běžné řeči jej nepoužíváme a jeho význam spíše jen tušíme. Většina z nás ho má spojeno s křesťanstvím nebo s rytíři. A pokud někoho požádáte, aby vám vysvětlil, co je to ctnost, nastane delší ticho a přemýšlení o tom, jak ji popsat, jaký je vlastně její význam. Dojdeme pak v úvahách k tomu, že ctnost popisuje něco jedinečně lidského, něco, co má každý z nás uvnitř sebe, něco, s čím jsme se všichni narodili, ale není to vidět. 

Co přesně ale ctnost označuje? Jedná se o synonymum slova hodnota? Ne, protože pro někoho má vedle přátelství a odvahy hodnotu také majetek nebo práce, a to nejsou kvality, které nosíme uvnitř sebe a které z nás dělají dobrého člověka. Ctnosti jsou něco jemnějšího, něco ryze osobnostního, co utváří náš charakter.

Kde se ctnostem učíme?

Určitě se shodneme na tom, že lidské ctnosti jsou důležité pro zdravé fungování demokratické společnosti bez násilí, korupce a válek. Stojíme však před otázkou: Pokud jsou ctnosti důležité, kde se jim učíme?Bohužel jsou ctnosti tak nějak předpokládanou samozřejmostí spojenou s tím, že jsme lidmi. Se ctnostmi, které patří do skupiny slušného chování, jako je např. zdvořilost, ochota a slušnost, se seznamujeme nejvíc doma. Ve většině rodin naučí rodiče své děti pozdravit, poděkovat, omluvit se a zdvořile o něco požádat. Učí však rodiče malé děti také vědomě pracovat se svými vnitřními kvalitami, které jsou užitečné jen a jen pro dítě samotné? Ukazují dětem, co je to třeba odvaha, citlivost, zvídavost, sebedůvěra, vytrvalost a hrdost? Bohužel o vnitřních kvalitách osobnosti s dětmi moc nemluvíme, a tím pádem je nerozvíjíme vědomě. Věci, na které při výchově zaměřujeme dětskou pozornost, leží vně dítěte. Učíme je chápat svět, který nás obklopuje, např. zvířata, roční období, různá povolání, základy hygieny, dopravní prostředky a další věci okolo nich. Jsme zvyklí učit děti druhy lesní zvěře, ale nejsme zvyklí učit je druhy ctností, které nosíme v sobě. Jednoduše proto, že nejsou vidět a těžko se o nich mluví, dokonce i mezi dospělými, natož s dětmi. 

Jak děti ctnostem rozumí?

Mohlo by se zdát, že děti velkým slovům, jako je třeba pospolitost, sebeúcta, poctivost, spolehlivost, nemohou rozumět. Že jsou pro ně příliš abstraktní. Opak je pravdou. Pokud dětem ukážeme význam těchto slov v konkrétním lidském jednání, pak snadno pochopí jejich význam a začnou je dokonce přirozeně ve větách používat. Budou totiž najednou umět pojmenovat to, co se odehrává uvnitř jich samých, v jejich srdci, v jejich vůli, v jejich hlavě. Začnou si samovolně všímat vlastních vnitřních stavů, ve kterých pak dokáží rozlišit, jestli se jedná např. o vnitřní boj s leností a potřebují vytrvalost, nebo boj se strachem, když jim chybí kus odvahy, jestli právě zažívají hřejivou hrdost na něco, co se jim povedlo, nebo jestli v sobě chtějí probudit respekt, když si s nimi jiné dítě nechce hrát, atd.

Pro dobré pochopení významu jednotlivých ctností můžeme využít metodickou pomůcku karty ctností. Karta má na jedné straně obrázek, který zachycuje ctnost v jednání člověka. Pod obrázkem je popis, co daná ctnost znamená. Na druhé straně karty jsou otázky pro učitele, o kterých si s dětmi můžeme povídat, a výchovná témata, která se ctností souvisejí. Obrázky výrazně pomáhají pochopení i zapamatování významů jednotlivých ctností.

Pravidelně lehkým štětcem

Když začneme pojmenování jednotlivých ctností běžně používat v každodenním jazyce, děti je snadno převezmou a začnou je používat taky. Děti potřebují opakovaně vidět a zažívat, co znamená např. být štědrý, chovat se citlivě, důvěřovat sám sobě, respektovat druhého, být si vzájemně prospěšní apod. Když se taková příležitost v běžném chodu školky objeví, využijeme ji a zviditelníme ctnost slovem. Když starší děti samy od sebe pomáhají zavázat tkaničky mladším, oceníme jejich ochotu. Když děti samy uklidí hračky na své místo, pojmenujeme nahlas jejich spolehlivost. Když se děti hádají o hračku, můžeme říct, že jim chybí respekt a porozumění, a můžeme jim pomoct je najít. Prostě, přirozeně, lehkým štětcem používáme slova ctností, aby byla pravidelně dětmi vnímána v různých situacích. Používáme je popisně, nijak ostře a vyčítavě.

„Paní učitelko, Honza řekl, že jsem blbec!“ 

„Aha, a ty si to o sobě myslíš?“ 

„Ne.“ 

„Není důležité to, co kdo o tobě říká, ale to, co si myslíš o sobě ty sám. Když si vážíš sám sebe a myslíš si o sobě hezké věci, to je sebeúcta. Vím, že se ti nelíbí, co ti Honza řekl. Můžeš mu na to odpovědět, že se ti to nelíbí a že sám dobře víš, že blbec nejsi!“

Ctnost jako výchovný cíl 

Vedle pojmenování ctností v běžných školkových situacích můžeme připravit činnost, ve které ctnost postavíme jako jeden ze vzdělávacích cílů, třeba vedle jiného učebního obsahu. Paní učitelka pracuje s dětmi na tématu „zvířátka žijící v lese“. V průběhu několika dní k tématu malují, ukazují si obrázky, čtou si příběhy, navštíví hajného… atd. Děje se vše pro to, aby děti uměly vyjmenovat lesní zvěř, poznat, jak které zvíře vypadá, a říct, čím se živí. 

K tomuto tématu můžeme přidat ctnost starostlivost. Budeme si povídat si o tom, jak se o zvířátka můžeme v zimě starat, vyzkoušíme posekat trávu a nasušit seno, nasbíráme kaštany, společně na velký papír namalujeme všechny druhy pomoci zvířátkům, které jako děti můžeme udělat. Když při tom všem budeme používat slovo starostlivost, děti pochopí, jaký význam obsahuje. 

Když děti význam starostlivosti chápou, povídáme si o ní nejen ve vztahu ke zvířátkům, ale posuneme význam starostlivosti do dalších částí života. Jak vypadá starostlivost ve školce? Jak vypadá doma? O co všechno se člověk stará? O co se starám já?

Placená zóna

-red-