Srdce našim krajánkům

Dokonce pokud chceme navštívit lázeňský lesopark, je od nás vzdálen pouhých deset minut cesty autobusem. Můžeme konstatovat, že i přes současná omezení spojená s nařízením vlády a krajské hygienické stanice zde máme dostatek možností, jak s dětmi trávit čas mimo areál školy. Mimo potřebu přirozeného pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu se snažíme dětem poskytovat též mnoho výchovně-vzdělávacích činností, nutících k úvaze. 

Na podzim minulého roku jsme se zamýšleli nad otázkou, za co můžeme být v této nelehké době vděčni. Děti hýřily různými nápady a z materiálního hlediska logicky zdůrazňovaly hračky, s nimiž mohou trávit radostné chvíle. Jedna z častých odpovědí vyzdvihovala nadšení z možnosti denně navštěvovat naši instituci, což je pochopitelné. Přátelské prostředí mateřské školy nenuceně dává vzniknout prvním kamarádstvím a sociálním vazbám, nezbytným pro základy formování lidské osobnosti. Také u předškolních dětí se můžeme setkat s názory navýsost uvědomělými, spojenými s vyzdvižením společných rodinných chvil v prostředí domova a vrozenou potřebou matky a otce – symbolů opory i jistoty. Jelikož cítíme, že zmiňovaná podpora lidských hodnot jako je rodina, přátelství a vzájemná úcta je nyní zapotřebí víc než kdy dříve, zúčastnili jsme se celostátní soutěže s názvem Srdce s láskou darované. 

O projektu

Podmínkou celého projektu je obdarovat srdcem (libovolné podoby a formy) dotyčného nebo kolektiv, o kterém se domníváte, že ho dar s pomyslným vzkazem „myslíme na Vás“ potěší. SRDCE jsme věnovali československým dětem, které žijí se svými rodiči na vzdáleném Islandu a s nejen, že se nedostaly domů na Vánoce, ale s největší pravděpodobností se jim to kvůli obtížné koronavirové situaci nepodaří ani v blízké době. Některé děti se na Islandu narodily, jiné se tam přestěhovaly, avšak stejně jako všem jiným krajánkům, i těmto bývá občas smutno po domově, jenž opustili. Stýská se jim po prarodičích, kteří v Česku nebo na Slovensku žijí i po kamarádech, které zde zanechali. Předsevzali jsme si udělat dobrou věc, potěšit děti hovořící naším jazykem i přesto, že žijí od nás 4000 kilometrů severně. Co jsme pro ně vymysleli a jak se nám to povedlo? A podařilo se nám potvrdit, že činit radost druhým udělá radost i nám samotným? To se dozvíte vzápětí.

Myšlenka se nerodila ze dne na den

Celý nápad vznikl, když jsem dětem přečetla novou autorskou pohádku Klárka a korálek – příběh osamocené dívenky, žijící na míle daleko od domova. Malá Elenka vzápětí upozornila na to, že je přece smutné, když je někdo takto sám. Rozhodli jsme se proto nesmutnit, ale kolektivně dát kus našeho srdce někomu, kdo žije daleko odsud. Na mysl mi vytanul Island, kde jsme zhruba před třemi lety společně s manželem připravili a realizovali pro školu v Reykjavíku hudební dílny zaměřené na pěvecké a hudebně-pohybové činnosti, spojené s českou a slovenskou kulturou. Volba vhodné destinace proto netrvala dlouho i s ohledem na venkovní mrazivé počasí a nekompromisní nástup zimního období. Po krátké rozpravě o tamních přírodních úkazech, jakými jsou sopky, gejzíry, vodopády, či nevyzpytatelné počasí, bylo navýsost jasné, že naším společným týdenním tématem bude právě tento výrazný ostrovní stát.

V rámci výtvarných činností děti malovaly vodopády a polární záři. Pro zvýraznění mrazivého efektu jsme do zapuštěných barev sypali špetku soli. Procvičování jemné motoriky jsme realizovali na stříhání krepového papíru, kdy lze po nalepení této specifické struktury na tvrdý karton docílit kýženého efektu členitého tvaru ledovce. Tématem k vyprávění a nadšenému poslechu byla zvířena od polárních lišek, přes papuchalky, až třeba po tuleně nebo velryby. Speciální prostor jsme věnovali dobytku z nejužitečnějších, totiž ovcím. Pro Islanďany mají ovce zcela zásadní význam, jelikož v nehostinné krajině obyvatelům ostrova dávají mimo potravu teplou vlnu. Takto přírodně impregnovanou přízi jsme deklarovali názornou ukázkou – svetrem s výrazným vzorem, pleteným na kruhových jehlicích. Abychom ale neopouštěli svět fantazií a pohádek, nesmím zapomenout, že nás v mateřské škole navštívil troll Sobo. Rozčepýřený obr s námi pobýval po celý čas přípravy projektu a posloužil nám jako motivační prvek ke konkrétním činnostem. Obrovský úspěch (alespoň dle ohlasů rodičů, jejichž děti údajně doma týden nevyprávěly o ničem jiném) zaznamenal pokus, kdy jsme nechali „vybouchnout“ sopku. Nelekněte se, šlo samozřejmě o neškodný efekt za použití sody, barviva a saponátu.