Adaptace na mateřskou školu z pohledu dítěte

I přesto se ve výzkumech ukazuje, že většina normálně se vyvíjejících dětí klidný a bezproblémový nástup do mateřské školy nezažije (Fiese 2008). Je proto velmi důležité na toto téma upozorňovat a hlavně pak reálně pomoci dětem tuto stresující situaci zvládnout co nejlépe. Pro učitelky mateřských škol je toto i povinností plynoucí z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání – konkrétně je v RVP PV uvedeno, že „nově příchozí dítě má možnost postupně se adaptovat na nové prostředí i situaci. Učitelé respektují potřeby dětí (obecně lidské, vývojové a individuální), reagují na ně a napomáhají v jejich uspokojování (jednají nenásilně, přirozeně a citlivě, navozují situace pohody, klidu, relaxace apod.). Děti nejsou neúměrně zatěžovány či neurotizovány spěchem a chvatem ani nadměrnou náročností prováděných činností“ (RVP PV 2004, s. 32).

Proces adaptace dítěte nastupujícího do mateřské školy je velmi důležitý nejen z pozice dítěte a jeho rodiny, ale také z pozice fungování třídy mateřské školy a vztahů mezi dětmi i pedagogy v této třídě. 

Co vše musí děti zvládnout?

Je přínosné si z pohledu dítěte uvědomit, co vše musí při adaptaci na prostředí MŠ zvládnout. Dochází u něj ke konfliktu dvou základních potřeb: potřeby bezpečí a potřeby nových sociálních kontaktů s vrstevníky a sociálního zařazení, kdy je cílem nalezení emočního bezpečí v novém prostředí mateřské školy bez přítomnosti rodiče (Koomen & Hoeksma 2003). U dítěte i jeho rodiny dochází ke změnám v oblasti identity, rolí, vztahů i prostředí (Griebel & Nielsen 1999). Konkrétněji si dítě musí zvyknout na odloučení od rodičů, vytvořit si novou vazbu na jinou dospělou osobu, přijmout učitelku jako novou autoritu, porozumět odlišnému způsobu vedení touto autoritou, navázat vztahy s ostatními dětmi, porozumět normám a hodnotám vrstevnické skupiny, porozumět novým pravidlům a omezením, přizpůsobit se jinému dennímu režimu, omezit své soukromí, poznat nové prostředí, zvyknout si na odlišné stravování nebo být více samostatné (Fiese 2008; Koomen & Hoeksma 2003, Rausová 2015). Rodiče si pak zvykají na to, že s dítětem již tráví výrazně méně času, že vliv na jeho vývoj předávají i dalším osobám (jim dosud často neznámým), často se tak děje v době, kdy matky po delší době nastupují zpět do zaměstnání. S těmito změnami se proto mohou pojit velmi silné a často rozporuplné emoce (Griebel & Nielsen 1999).

Adaptace a její souvislosti

Při vědomí všech těchto výzev je zřejmé, jak náročný tento přechod pro dítě může být. A to nejen pro děti, které pláčou nebo se chovají asociálně. I na první pohled relativně přizpůsobené děti vykazovaly při nástupu do mateřské školy výrazně zvýšené hodnoty stresových hormonů (Sunderlandová 2017). Strategie reagování na tuto novou situaci se také mohou výrazně lišit – některé děti pláčou, jiné se chovají agresivně, nebo se naopak mohou stáhnout, být uzavřené, některé mohou vyhledávat blízkost učitelky nebo jiného dítěte (Koomen & Hoeksma 2003).

Studie prokázaly, že u dětí do 5 let, které navštěvují mateřskou školu, se koncentrace stresového hormonu (kortizolu) během dne zvyšuje (na rozdíl od hladiny tohoto hormonu u ostatních lidí, která během dne přirozeně klesá). K výraznému poklesu úrovně stresového hormonu u dětí navštěvujících mateřskou školu dochází až poté, co je rodiče ze školky vyzvednou. To je velmi znepokojivé zjištění, neboť systém stresové reakce v mozku se stává již v raném dětství přecitlivělým, což může mít výrazné negativní důsledky v dalším životě těchto dětí. Dobrou zprávou je, že pravděpodobnost výskytu těchto možných negativních důsledků na psychiku dětí je možné správnou adaptací na prostředí MŠ minimalizovat (Sunderlandová 2017).